7. února 2020

Muzejníkův všední den - napsal Vojtěch Turek

„Ahoj, nesu ti dáreček. Byl na tvoje jméno uložený na recepci.“
„Aha, to je zase od toho neodbytnýho sběratele z Duchcova. Zásobuje mě fosiliemi ze severních Čech, se kterými se moc nekamarádím. Co myslíš, že to je?“
„Dej to pod mikroskop! Mrknu na to.“
„Vidíš tam něco?“
„Nejspíš tě zklamu. Hovno.“
„To mi připomnělo historku, jak si student zírající do mikroskopu při praktiku spletl hlas profesora s hlasem svýho kolegy. Na dotaz, co tam vidí, odpověděl stejně jako teď ty. Pan profesor ho pak požádal, zda se může na ten neobvyklý objekt také podívat. Podíval se a uzavřel to konstatováním: To se nedivím, když máte zasraný objektiv.“

„No jo, jenže tady je objektiv celkem čistej. Podívej se na ten povrch!“
„Hm, asi máš pravdu. Způsob zachování, tvar i struktura, všechno to ukazuje na nějaký fosilní exkrement nebo výplň střeva.“
„Škoda, že si nepodržel nějaký ten smrádek, abychom měli jistotu.“
„Tušil jsem, na koho se obrátit. Kdo jiný, než objevitel našeho největšího fosilního hovna, by mohl poskytnout fundovanější odpověď.“
„Však vloni zdobilo titulní stránku Vesmíru a jsem na to náležitě pyšný.“







Žádné komentáře:

Okomentovat