24. ledna 2020

Zloděj v Národním muzeu - napsal Martin Valent

A je to tady. Tak dneska to už fakt půjde. Dveře mají pěkné, dřevěné, vyřezávané, ale ten zámek, ten je fakt směšnej, to by otevřel i můj Péťa.
No jo, ale co když tam mají dotykový alarm.
Hm, tak tudy radši ne.
A co okno? To by šlo. Je pěkně velký, tam se protáhnu raz dva. A okna takhle vysoko nikdo nehlídá.
Jen si musím vzít boty, co nenechaj šmouhy na té čisté omítce. To bych pak byl chlapům pro smích.
No, radši to tam vezmu ze strany od sadů, tam se motá míň lidí.
Tak to bychom měli cestu dovnitř.

Jak že to tam vypadalo na té prohlídce? Jo.
První patro. To je ono. Na schodech jsou koberce, to hezky tlumí krok. To mi vyhovuje. Ticho já rád. Bude tma, ale to nevadí, baterky jsem měl vždycky dobrý. Jen se v těch velkejch sálech neztratit. Člověk jednou špatně odbočí a místo u zlata skončí u tučňáka. A co já pak s nim.
Jo, a ty sochy všude. Za dne, když je světlo, je to pěkný, ale v noci? To by jednoho trefil šlak, jak se blbě škleběj, když na ně posvítim baterkou.
No, chce to nervy.
A kde mam ten seznam? Jo tady, v kapse. Bez něj bych ani nevěděl, pro co jdu.
Vždyť tam toho maj fakt moc. Kdo se v tom má vyznat. Já teda ne. No, vodborníci jsou voni, né já. Ještě že to tak hezky uspořádaj, to je pak mnohem lepší práce. Škoda, že v té věži není nic cenného. To by byla pěkná výzva.
No, šplhat se tam v noci kvůli tomu výhledu nebudu. Ve dne výtahem je to lepší.
Tak to bychom měli.
V noci se na tebe moc těším, muzeum naše národní.

Žádné komentáře:

Okomentovat