“Ty bláho, ten barák, to je krása. Se máš, že tam makáš.”
Tak tohle slyším furt. Což o to, barák je to pěknej, historickej a na Václaváku! Ale máte ponětí, kolik práce to člověku dá, uklidit tak velkej barák?
Denně se tam couraj mraky lidí. Hned za vchodem stojej po obou stranách nekonečnou frontu na lístky a pak mi v těch zaprasenejch botech lezou po čerstvě vysátým koberci, kterej vede po schodišti snad přes půl baráku. Co si pamatuju, nosili se v muzeích návleky. A měly by to zavíst zas, kdo to má furt šúrovat?
Nemluvě o tom “nádherným” schodišti. Na první pohled paráda, ale umíte si představit, kolik se tam chytá prachu? Všechny ty obloučky a kudrlinky mi byl čert dlužnej.
A může mi někdo vysvětlit, proč maj lidi potřebu na všechno hmatat?
Ještěže zatím nejsou votevřený ty stálý expozice. Když si představím všechny ty vomatlaný skleněný vitríny, to by mě kleplo. Snad stihnu odejít do důchodu, než to otevřou. Už to mám za pár.
