Ukradené buráky - napsala Petrta Bejčková

Katka Buriánková, Fakulta designu a umění v Plzni

Po dlouhém dni dojdu večer k šatní skříni s hromádkou oblečení, které jdu uložit. Zároveň v hlavě přemítám nad tím, co si druhý den vezmu na sebe. Čeká mě důležitá porada… Džíny nechám doma. Připravím si sukni, halenku a přemýšlím, zda si vezmu nízké či vysoké boty… Přeci jenom začíná podzim a rána už bývají chladná. Venku fouká silný vítr a ve starém domě se v podkroví občas stává, že je cítit chlad z přilehlé půdy, někdy je patrný mírný závan od dveří… S nepřítomným výrazem koukám do skříně, kdy ž tu najednou je cítit závan studeného vzduchu přes obložení a ze škvíry nad skříní vyletí kousek čehosi a snese se k zemi.
Skloním se a nestačím se divit. K nohám se mi snesla slupka z buráků. Kde se vzala? Buráky máme přece jen v kuchyni v přízemí.
Večer u televize se na mě matka otočí se slovy „Ty jsi snědla tu hromadu buráků v kuchyni? Včera jsem je dosypala na misku a více než polovina jich tam chybí.“ Prý jsem mohla něco říct, koupila by větší balení. Myslela si, že je nikdo kromě otce nejí a ten je služební cestě.
Řekla jsem jí o svém zážitku s burákovou slupkou. Šly jsme se spolu podívat k mé skříni. Přišlo nám to neuvěřitelné. S baterkou jsme dlouho svítily pod obložení až jsme uviděli hromádku prázdných skořápek a slupek od buráků… Tak tady zmizely všechny ty snědené buráky… Někdo si je nanosil nepozorovaně do skrýše a všechny vyloupal.
Nechala jsem hromádku, jak byla, a nastražila na skříň past… Připravila jsem poprašek z hladké mouky a čekala, zda se v ní neobjeví stopy zvířátka, které si oříšky odnáší.
Čekala jsem dny, týdny, ale marně. Nepomohla ani návnada umístěná na okraji skříně. Nezvaný host se už nikdy neukázal. Můžeme se tedy jen domnívat, zda si k nám našla cestu veverka nebo jiné zvířátko. Nicméně oříšky z misky už se neztrácí.
Petra Bejčková