22. ledna 2020

Selfie s ochranou – napsal Libor Frank

„Tak do kolika to dneska máš?“ zeptal jsem se, než zmizela ve dveřích.
„Do půl devátý,“ otočila se a zabouchla. Jako každý týden jsem ji doprovodil na taneční lekci. Kolem hlavního nádraží to pro třináctiletou slečnu dceru nikdy nevypadá úplně bezpečně, přemýšlím, než se rozjasní zelený panáček na semaforu. Už už vstupuji na zebrované pruhy a najednou se rychlostí blesku přiřítí dlouhá kolona. Policejní houkačky rozráží vzduch, blikání modrých světel ostře prořezává podvečerní klid města.
To je šaškárna! Auta plný papalášů! Důležitější než důležitý, papežštější než papež!, probíhá mi hlavou, když nemůžu přejít ulici. Spolučekající spoluchodec k mému potěšení spoluúčastně kroutí hlavou. Pět černých limuzín se zatemnělými okny a tak dvojnásobek eskortních vozů prosviští kolem nás.

Moje další kroky vedou do starého města kolem hotelu, co má za jménem pět hvězd. Chlápek v černém kvádru se spirálovým kabelem do ucha mi najednou zkříží cestu.
„Vydržte chvíli, dál nemůžete,“ vyhrkne na mě profesionálně nacvičeným tónem.
Najednou mi to došlo! Konvoj těch vládních mercedesů zastavil před schodištěm do hotelu. Test mé trpělivosti má pokračování.
VIP, napadne mě. Tak se ukažte, panáci, když už u toho musím být, ironizuji situaci a čekám, kdo se z aut vyklube.
Bodyguard pomalu otevírá dveře největšího bouráku a na scénu vystupuje…
DALAJLÁMA!
Ovinutý tmavorudým rouchem, hranaté brejličky a širokánský úsměv. Jeho Svátost osobně! Největší z lámů začíná důstojným krokem stoupat po schodišti. Teprve teď jsem si všiml hloučku asi deseti lidí na druhé straně schodů. Tlačí se k němu, v rukou knížky připravené k podpisu, před nosem foťáky a chytré telefony. Věděli to, čekali na něj.
Stařík se ochotně podepisuje, pozitivně září, podává ruce a kyne na všechny strany. Jeho suita je neuvěřitelně shovívavá. Najednou ho mám na dosah ruky.
Inspirován okolím tasím nacvičeným pohybem mobil. Trochu zpomal, aby nemysleli, že je to pistole!, velí hlava. Cvak, cvak, cvak a mám ho!
„Páni, oni si s ním dělají selfíčka,“ nemůžu uvěřit vlastním očím. Na nic nečekám! Otočit kameru, natáhnout ruku, zamířit, úsměv, tááák!
Kontrola na displeji a… Opravdu krásná fotečka! Ale JEN S OCHRANOU. Lépe řečeno s ochrankou Dalajlámy. Mystický duchovní se z obrázku vypařil. Fotil jsem tak pomalu, že Svátost svými šouravými krůčky utekla ze záběru…
Dveře hotelu se zavírají, běžný život bez zástupce božstev pokračuje.
Od října 2016 nepřijel. Ale až se tady nejslavnější Tibeťan zase objeví a já půjdu náhodou kolem, určitě to klapne!

P. S.: Kdyby to měla být bajka, bylo by na konec Poučení: Do jedné řeky nelze vstoupit dvakrát.

Žádné komentáře:

Okomentovat