9. ledna 2020

Byrokrati nazdar! – napsal Jiří Hlaváček

Můj africký strýc Alemayehu těžce onemocněl. Asi umře. Moje africká žena Abi a africký tchán by měli co nejdříve letět za ním domů do Etiopie, aby ho ještě stihli. Tchán se s bratrem neviděl přes čtyřicet let.
Objednávám letenky online a tu se ukáže, že manželce přesně před měsícem prošel pas.
„Prodloužím platnost,“ sype řešení z rukávu. „Bratranec dostal doklad během týdne.“
Druhý den volá na ambasádu do Berlína.
„Pošlete žádost, fotografii a padesát EUR.“

Jak řekli, tak Abi udělala. Minul týden, dva a kouzelná obálka s pasem nikde. Abi nechce volat znovu do Berlína, to se jí příčí, jednou už jim řekla a to v Etiopii stačí. Nikdo tam nemá rád, aby mu jiný něco připomínal. Není to zdvořilé.
Nakonec se nechala přemluvit. Sladký hlásek z ambasády jí oznámil, že je všechno v pořádku. Minul další týden, do odletu zbývaly čtyři dny. Naléhali jsme na Abi, aby urgovala pas mailem a aby připojila i kopii letenky, ať vidí! Druhý den jí sladký hlásek pozval, ať ve čtvrtek přijede do Berlína, dostane provizorní pas a v pátek může letět. Ještě, že jsem letenky objednal právě z Berlína, byly výhodnější.
Jel jsem tam s nimi. Očekával jsem potíže a chtěl jsem být ku pomoci. Ale problémy nenastaly. Abi dostala jednorázový pas. Takové leporelo asi o sedmi stránkách, na mizerném bledém papíře. Nakřivo ostřiženou fotografii přišili sešívačkou jedním drátkem, pod ni buchli razítko. Abi pozoruje mě a otce trochu se soucitem. Zbytečně jsme měsíc plašili. Do odletu zbývá ještě 17 hodin!
Druhý den na letišti policistka na pasové kontrole rozbalila leporelo, obrátila ho z všech stran a pravila:
„Ani anglicky, natož německy. Nemáte platný dokument!“
Abi je zaskočená jenom půl vteřiny. Prohledává soustředěně kabelku a pak vítězoslavně tasí český pas pro trvalý pobyt. Paní za přepážkou si oddechla, Němci mají rádi, když všechno klape. Ale něco přece objevila!
„Tohle vám prošlo v březnu,“ vrací další neplatný doklad. „Ustupte si stranou. Další prosím!“
Zkouším se zapojit: „Kann ich helfen, bitte? Sie ist meine Frau.“
Policistka s úředním klidem zavřela šaltr a s velkou pistolí na opasku vykročila ke mně. Šňůra pasažérů se zastavila. Lidé stáli před šaltrem a sledovali.
„Ta paní nemá platný dokument,“ pravila suše policistka. „Já to nepřečtu. Volala jsem na centrálu, snad někdo přijde.“ Tím se mnou korektně skončila, vrátila se na svou sesli, šaltr otevřela a pokračovala dál podle foršriftu.
Manželka a tchán postávali na hanbě, mně bylo slabo. Do odletu zbývala necelá hodina.
Černý Pámbů ovšem také úřaduje, avšak zřejmě přistupuje k věcem velkoryse. Čtvrt hodiny před odletem přikvačil někdo buď mocný celkově, nebo mocný amharského jazyka, a daroval na ten cár německý štempl.
Takhle moje africká žena kličkuje v evropské byrokratické džungli.

Žádné komentáře:

Okomentovat