19. prosince 2019

Byli jsme na cundru - napsal Carl Sinclair

Ve vesnici "Batchelor" postaveny Karlstejn
Vyjeli jsme taxikem na BNE (Brisbane)letiste neco pred polednem, patek 13teho zari. Letadlo do Darwinu letelo v pul ctvrte a v osm vecer uz jsme byli v hotelu RYDGES, ktery je postaven spravne, diky castym cyklonum, t.j. jako betonovy bunkr. Moc se mi to libilo, neb jsem v hurikanu, cyklonu, tajfunu atd, uz byl nekolikrat a vim, ze forova konstrukce vyskove budovy se nevyplaci.
A nez zacnu, chtel bych rici z pozitivni stranky, ze po celych 4,500 km jsme nemeli ani skrabanecek na vozidle ci na osobni ujme, i pichlou pneumatiku.

Z negativni stranky: po 14 dni jezdeni s automatikou, jsem druhy den po prijezdu domu OPRAVDU nevedel, co mam delat v nasim terenim vozidle NISSAN X Trail, s tim tretim pedalem, t.j. spojkou. Na mou dusi, nemohl jsem to rozjet, neb jsem, bez zmacknuti spojky, nemohl zaradit zpatrecku. Nekecam.
Budu psat jak mi to prijde do hlavy, i kdyz bych mel psat logicky.
Druhy den rano v Darwinu jsme si prijeli taxikem pro ten nas RV (Toyota Recreational Vehicle), t.j. karavan. Rikali nam u BRITZu (spolecnost ktera tato vozidla pujcuje), abychom tam byli v osm. Zadali jsme si o desatou rano. Byla to chyba. Kdyz jsme tam v deset prisli, nemeli to pripravene, takze to nebyla situace na 30 minut, ale na tri hodiny. Kdyz jsme vyjizdeli ze dvora, zjistili jsme, ze GPS navigace nefunguje.
Zavolali jsme holandskeho mladika (pracujici turista), ktery nas tim najmem provadel, aby to opravil. Jet v poustni Australii bez navigace ci vody, je sebevrazedne. Po hodine uvazovani navrhl, ze nam musi vymenit vozidlo, ze to GPS se jen tak vymenit neda. Co ja jsem mu nerekl, ze jsem si privezl s sebou “Jennifer”, t.j. nase domaci GPS, ktera nas po celou cestu vedla, neb to dalsi vozidlo, ktere nam dali, melo nejen o 164 tisic km vice nez to prvni, ale i to druhe vozidlo melo take spatny GPS.
A abych nezapomel: bylo nam receno, ze by bylo rozumne si pujcit "satellite telephone", t.j. telefon na druzice, neb normalni telefoni signal na konci Australie je jen ve mestech. No a jedete jako z Prahy do Brna, a nevidite ani nohu. Jedno jedine staveni tam neni. A co jeste, tisic km podel "dalnice" (opravdu!), obe dve strany, jsou do cerna sezehnute pozary. Jinak davam "dalnici" do uvozovek, neb Australie neni Amerika.
V USA dalnice je vytecna, nekolika-proudova betonka, tady je to jeden asfaltovy proud tam (Broome), druhy proud zpet (Darwin). "Dalnice" je jen jedna a mestecek ci vesnic je asi tak na prsty jedne ruky, mozna dvou. Nejsem si jisty. V NT (Northern Territory = Severni Teritorie) ma speed limit (povolenou rychlost) 130 km, coz nikde jinde v Australii neni. No ale nas RV mel nalepku, ze se s nim nesmi jet vice nez 110 km, a ze jsme monitorovani. Nevim jak.
Bylo nam jasne, ze pokud se chceme nekam v tech vzdalenostech dostat, musime na to seriozne slapat. I kdyz vetsinou jsem ridival ja, ted jsme se skoro pravidelne stridali. Rano po dvou hodinach, odpoledne po jedne. Prvni den jsme ujeli kolem 300 km, no a pak po peti stovkach. Posledni den skoro 800.
Rozhodli jsme se, ze budeme jezdit jen za svetla, k vuli klokanum. Ti jak se seseri a zacne tma, obycejne jdou hledat vodu kolem silnice v rigolu. Ted nikde zadna voda neni, vse spalene po pozaru, takze jsme zadne ZIVE klokany nevidel, jen mrtve. Ja take videl 4 mrtve kravy, zena jen dve.
Co se deje, ze na tech silene rovnych silnicich jezdi z.zv. road trains (silnicni vlaky), to jsou ty obri nakladaky co tahnou za sebou 3-4-5 vlecnaku. Je to obr, ktery ma pred motorem "bull-bars", to je ochrana konstrukce z ocelovych trubek na kterou klokan, krava, vodni buvol, ci velbloud narazi misto aby narazili do motoru. Jo, jsou tu tisice divokych velbloudu kteri jsem prisli pred sto lety z Afganistanu na praci. Ted je Australie chyta a diky tomu, ze jsou totalne zdravi a maji jinou DNA, je vyvazi na hamburgry do Saudske Arabie.
No a ficime. 100 km prumer. Policajta clovek nevidi, i kdyz nekde v prostredku nasi cesty nas zastavili u benzinove pumpy a nechali zenu fouknout do "balonku" (trubicka). Mela tri nuly (000), tak jsem rekl policajtovi, ze jsme Mormoni. Australlane na chlast jsou jak Cesi. Nemlich to same.
K me radosti jsem zjistil, ze nase matrace v maringotce je vytecna. No a co se stalo, ze jsme chodili spat se slepicemi. I kdyz mam leta problem se spanim, tak bez televize a s uzasnymi hvezdami nad hlavou se to nejak srovnalo. Hura!
V Australii kampoviste jsou luxusni, a jak benzin, drahe. Vetsina (s elektrickou pripojkou) stoji 50 dollaru za noc. Obycejne jsme se seznamili se zajimavymi lidmi, ale tentokrat nam to tak moc nejak neslo. Az ke konci. Na kampovistich uvidite opravdu luxusni "zamky" na kolech, t.j. dlouhe karavany jako autobus, ci zajimave stany, postavene primo na strese normalnich (vetsinou) terenich vozidel. Obycejne to jsou seriozni cundraci kteri za sebou a jejich Jeepem ci osmivalcouvou Toyotou, nechteji tahat vlecnak. Na strese krome toho stanu maji take kanistry s vodou, palivem a 2 zasobni pneumatiky.
Co cloveka uplne sokuje jsou ty "mrakodrapy" termitu, kterezto jsou nekolika-metrove, az treba do 5ti metru. Nenich jich tisice, ale miliony. I kdyz vetsina rostlin a stromu zahynula v tech silenych pozarech, termiti vzdy preziji. Jejich obydli z pohledu od silnice, vypadaji jako Manhattan. Mrakodrap vedle markodrapu a hlavne, nejsou staveny jako idioty-lidmi ze sirek a z preklizky. Je to jakysi "termitovy" beton. Ja jsem kdyzi, kdyz jsem jeste ucil, napsal velky clanek do THE AUSTRALIAN, (po te co byly tu uzasne pozary v Canberre) , ze by se melo stavet jinak. Ze situace v Australii potrebuje novou stavebni technologii.
Tyto celostatni noviny to uverejnily s prominentnim tutilkem a na vhodnem miste, ale nic se nestalo. I ted, co pisi toto pojednani, jsou na TV zpravy o tom, jak kolem Sydney a v Queenslandu vsechno hori. Takze termiti v Australii dobre vi o co jde, a jak se ma stavet.
Jinak Jezero Argyle je nejvetsi ci druhe nejvetsi sladkovodni jezero v zapadni Australii. Je tam 37 tisic krokodylu, ale lide se tam koupaji v prostredku kam dojedou lodi. Krokodilove zustavaji u brehu. No ale co tak je velice zajimave, jsou ryby, ktere se zivi hmyzem co poletuje nad hladinou. No a jak to delaji? Na hmyz plivnou vodu. Jsou velice presne i treba 2 metry vysoko. Hmyz obycejne trefi. No a takova vazka, ci sidlo, kdyz ma mokra kridla, spadne na hladinu do huby te ryby. Tyto ryby nejsou vetsi nez pul metru. No a tak jsem si vzpomel na Hrusinskeho, jak plival na cislo lokomotivy co pres nej jela. Ten film se jmenoval KNOFLIKARI.
NEB SE NECHCI ZBYTECNE SIRIT A UZ JSEM TOHO DOSTI NAPSAL, a hlavne uz je skoro jedenact rano a za par minut mi jdou na TV spanelske zpravy z Madridu, jeste jednu zajimavou vec: Karlstejn.
Posledni den naseho cundru, skoro 100 km od Darwinu, vidim ve vesnici "Batchelor" v parku, postaveny Karlstejn. Je to verny model (replika) asi tak 4-5 m vysoka. Je to natrene smolkou (modre) a je to impozantni. Delal to (samozrejme) jakysi Cizek, a udelal to vytecne. Trvalo mu to 5 let, a pak umrel. Meli ho tem k tomu Karlstejnu pochovat, hned ke zdi jako u Kremlu.
Jmenoval se Bernard Havlik.

Žádné komentáře:

Okomentovat