To bylo tak: střední škola, kterou jsem počátkem sedmdesátých let navštěvoval, měla jen dívčí internát. A tak my, venkovští chlapci, jsme bydleli v soukromých podnájmech.
První dva roky studia jsem bydlel v Lánech společně s privátníkem Josefem. Jednou jsem přišel domů dřív než on. A tehdy se to stalo. Našel jsem ve skříni krásnou ženskou...
Po chvilce souznivého mlčení, kdy se naše duševní rozpoložení pomalu znormalizovalo, mi sama šatníková víla podala vysvětlení.
Vilku, jejíž majitel bydlel i s manželkou v Brně, totiž obýval jejich jediný syn. Měl krátce před veselkou, a tak si pozval svoji bývalou přítelkyni, aby se s ní coby ještě svobodný mládenec rozloučil.
Příjemný večer u sklenky vína však narušilo nenadálé zvonění od přízemní branky. Z Brna totiž navečer nečekaně přijela jeho maminka a naštěstí neměla u sebe klíče. Pan domácí mladší rychlým rozhodnutím usoudil, že by nebylo vhodné, aby ho s jeho návštěvou přistihla. A tak popadl milou expřítelkyni a zavedl ji k nám do přízemí s odůvodněním, že je na návštěvě u kluků.
Jenže dole byla tma, my nikde, a tak za doprovodu táhlého zvonění od branky ho nenapadlo nic jiného, než to, že milou dámu „strčil“ do skříně.
Pikantní na celé této epizodce je skutečnost, že jsme měli od pana domácího staršího dámské návštěvy přísně – velmi přísně ZAKÁZÁNY!
Původní verze:
Střední škola, kterou jsem počátkem sedmdesátých let navštěvoval, měla jen dívčí internát. A tak my, venkovští neboli přespolní chlapci, jsme bydleli v soukromých podnájmech, tzv. privátech.
První dva roky studia jsem bydlel v Lánech společně s privátníkem Josefem.
Jednoho podzimního večera jsme vyrazili do kina. Na mě však už nezbyl lístek, a tak jsem šel do druhého biografu, kterýžto se nacházel v multifunkčním městském divadle našeho okresního města.
A protože filmová produkce druhého kina začínala, a tedy i končila dříve, než v renomovaném kině Vesmír, vrátil jsem se do privátnického útulku dříve. Rozsvítil jsem světlo v našem pokoji a zcela automaticky a bezmyšlenkovitě jsem si sundával bundu, otevřel šatníkovou skříň a… k mému překvapení tam na zásuvkové polici seděla ženská!
Samým úlekem jsem poodstoupil o dva kroky dozadu, abych se z většího zorného úhlu přesvědčil, že ze skříně na mě opravdu koukají vytřeštěné oči neznámé dámy.
Po chvilce souznivého mlčení, kdy se naše duševní rozpoložení pomalu znormalizovalo, mi sama šatníková víla podala vysvětlení.
Vilku, jejíž majitel bydlel i s manželkou v Brně, obýval jejich jediný syn. Měl krátce před veselkou, a tak si pozval svoji bývalou přítelkyni, aby se s ní coby ještě svobodný mládenec rozloučil. Příjemný večer u sklenky vína však narušilo nenadálé zvonění od přízemní branky. Z Brna totiž navečer nečekaně přijela jeho maminka a naštěstí neměla u sebe klíče. Pan domácí mladší rychlým rozhodnutím usoudil, že by nebylo vhodné, aby ho s jeho návštěvou přistihla. A tak popadl milou expřítelkyni a zavedl ji k nám do přízemí s odůvodněním, že je na návštěvě u kluků.
Jenže dole byla tma, my nikde, a tak za doprovodu táhlého zvonění od branky ho nenapadlo nic jiného, než to, že milou dámu „strčil“ do skříně.
Pikantní na celé této epizodce je skutečnost, že jsme měli od pana domácího staršího dámské návštěvy přísně – velmi přísně ZAKÁZÁNY!
