3. listopadu 2019

Prosím, zastavit čas - napsala Michala Kousalová

Pět hodin ráno. Slunce je nízko pod obzorem a já se vydávám k oceánu, abych si užila pár chvil jen pro sebe. Usedám na dřevěnou lavičku na travnatém svahu ostrova Islas de Cíes. Atlantský oceán se zbarvuje do rudé záře prvních slunečních paprsků
Beru do ruky nového Dana Browna, na kterého jsem si od Vánoc konečně udělala čas. Otevírám knihu a poslouchám prozpěvování ptáčků, kteří se po chladné noci probouzejí k životu. S dalšími minutami ožívá i všechno kolem a já nestačím všechnu tu krásu pozorovat.

Hladoví racci poletují nad mořskou hladinou a hledají svůj první chod. Všude kolem je nevídané ticho. Jen pár rybářů v nedalekém přístavu připravuje své lodě na další pracovní den. A já tu jen tak sedím, koukám a říkám si, o jakou krásu ti Španělé svým dlouhým vyspáváním přicházejí.
Někdy je zkrátka dobré jít tvrdohlavě proti španělskému režimu a prožívat nezapomenutelné chvíle v době, kdy místní stále sní o odpolední siestě.

Žádné komentáře:

Okomentovat