3. listopadu 2019

Bolest – napsal Oldřich Voženílek

Je to dávno má nejlepší přítelkyně,
která smývá lži a všechny falešné tóny,
která hlídá mé komory i předsíně,
a to podstatně líp nežli přístroje Sony.

Hodně lidí ji obvykle nenávidí,
zkouší zahnat ji od svého slabého těla,
možná bojí se nebo se hloupě stydí
za tu ubohost, která z nich otroky dělá.

Je tak složitá, jako je každá žena,
je tak logická, jak naše národní hrdost,
je tak nezbytná, jako je česká měna,
je tak snášená, jak z pekla osudu tvrdost.

Mnozí býváme mnohokrát tmavoslepí,
kdekdo bojí se smrti a nechce to přiznat,
sice víme, co tuky i cukry štěpí,
ale jí pošle pozvánku jedině tryzna.

Není kolektiv, v němž bude oblíbená,
tento posudek rozhodně chápu a tuším,
že za vším je ta její morbidní scéna,
kdy zachrání tělo a zabije duši.

Žádné komentáře:

Okomentovat