4. listopadu 2019

Boj s tiskárnou - napsala Anna Vocelová

„Co to na mě zase zkoušíš?“
„Nic, prostě chci spát!“
„Už je pondělí, ty křápe jeden, spala jsi celý víkend.“
„Nebuď hned tak hrrr, dej mi ještě čtvrthodinku.“
„Ty ses zbláznila! Za patnáct minut jdu na poradu a musím si ještě něco vytisknout!“
„Já nemůžu za to, že necháváš všechno na poslední chvíli, měl sis to připravit v pátek.“
„Mě nezajímaj tvoje rady! Máš dělat, co ti řeknu, a ne v jednom kuse stávkovat. Proč tak divně vrčíš?“

„Křič si, jak chceš. Taky bys vrčel, kdyby tě pořád někdo zběsile mačkal a nenechal v klidu nadechnout.“
„Do háje, já nemám čas na přemlouvání, já spěchám!“
„Přestaň se mnou třást a nemlať do mě, násilí nikdy nic dobrýho nepřineslo.“
„Nemám na tebe nervy! Nejradši bych tě hodil z okna!“
„No, to jistě. A pak by ses ochotně vrátil k plnicímu peru, kalkulačce a psacímu stroji s kopírákem.“
„Víš co, tak si stávkuj! Vezmu si poslední verzi, stejně mě nikdo nebude poslouchat! Nazdar!“
„Uf, konečně je pryč a já můžu beze spěchu naběhnout. Až se ten blázen vrátí, bude to tu mít za odměnu hned šestkrát.“

Žádné komentáře:

Okomentovat