Řídím auto, na semaforu do kopce mám zelenou.
Mladík podobný jakési herecké hvězdě nedbá zářící červené pro chodce a vbíhá před můj nárazník.
Přesně uprostřed přechodu mu z natřásaného batohu vyskočí láhev s pitím a zůstane ležet před autem. BRZDÍÍÍÍÍM!!!!
“Něco ti tam…” gestikuluju a křičím staženým oknem na kluka.
Probíhá kolem auta.
“Fakjů!!!” otočí se, nasadí masku arogance a počastuje mě světově proslulým zdviženým prostředníkem.
Na chodníku službu konající zametač ulic v oranžové vestě ho zastaví a vrací k přechodu před moje zabrzděné auto. Frajer rychle zdvihá láhev a na scénu nastupuje… přepínač myšlenek.
S úsměvem na tváři, lehkým úklonem a vstřícně nataženýma rukama přichází mladík pomalu k mému oknu.
“Promiň, promiň…” opakuje úslužně.
Poučení: Někdy i pouhý zametač udělá z vlka beránka.
