V Čechách žili vetřelci! - napsal Boris Ekrt

Zdroj: Wikipedie

Strnulý pohled očí, které smutně civí do prázdna a tlama, jež se zvolna se otevírá, jsou posmrtným projevem zatím poslední oběti napadení. Z jejího jícnu se vychlipuje jakýsi odporný "červ" s článkovaným tělem a drápovitě zahnutými končetinami. Těmi se úporně drží pahýlu jazyka svého nedobrovolného hostitele. Záhy však drápek po drápku vyškubává z mrtvé tkáně a netvor vylézá ven. Nastal čas hledat novou oběť.

Připomíná vám to scénu z hororového filmu "Vetřelec"? Možná připomíná, ale toto není Sci-Fi! Něco takového se běžně odehrávalo v Čechách před 35 milióny lety.
V té době bylo okolí Bíliny velké jezero, v jehož usazeninách se zachovaly krásné zkameněliny, které sběratelé na lokalitě Kučlín už více jak 150 let vyloupávají z kamenných desek. Teprve nedávno si vědci všimli něčeho, co na vlastní oči nikdy neviděli a doslova jim to vyrazilo dech.
Když si některé úlomky hornin dali pod mikroskop a posvítili na ně šikmým světlem, spatřili několikamilimetrové fosílie podivných korýšů.

 

Ze článkovaného těla trčely zakroucené končetiny ukončené mohutnými zahnutými drápy. Záhy vyvstala otázka, na co takové zbraně malí korýši potřebovali? Jakoby se jimi něčeho křečovitě drželi. Odpověď přineslo studium současných korýšů a byla vskutku znepokojivá.

Ze života vetřelců
Přesně takovou stavbu těla mají parazitičtí korýši z čeledi cymothoidae. Žijí v mořích i sladkých vodách tropického a subtropického pásma. Napadají ryby tak, že se jim pomocí drápků přichytí na těle, nebo na žábry dutině a nejtypičtější je, že se dostanou do ústní dutiny. Zadními nohami se přichytí za jazyk, který postupně odumírá a jeho zbytky i vytékající krev požírají. Nakonec z jazyka zbyde jen malý pahýlek tak akorát velký, aby se za něj parazit mohl ještě udržet. Místo i funkci původního jazyka zastane tento parazit a ryba se bez něj vlastně už neobejde. Tento vetřelec se stal jejím jazykem. (Je to v živočišné říši jediný parazit, který dokáže nahradit funkci celého orgánu.) Zde spokojeně vegetuje po celý zbytek života ryby, okrádá ji o ulovenou potravu a když se v blízkosti usadí sameček, vypustí do okolní vody oplodněná vajíčka. Z nich se stanou plovoucí larvy, které čekají na svou osudovou rybu. Krušné chvilky dospělému vetřelci nastanou až poté, kdy ryba uhyne. Nezbývá mu nic jiného, než tento "zkrachovalý hotel" opustit. Plavat už nedokáže, samostatně si lovit potravu také ne a tak se plouží po dně a čeká na nepatrnou šanci, že se k němu na dosah přiblíží dosud žijící ryba. Většinou se mu to nepoštěstí a hlady umírá na dně.

Tropy v Čechách

Když režisér Ridley Scott a scénárista Dan O´Bannon
připravovali filmový horor Vetřelec (1979),
byly jim inspirací právě parazitičtí korýši ze skupiny
cymothoidů. Okopírovali vzhled i bizarní způsob života.

A přesně v této životní fázi vetřelci zkameněli v usazenině dna pravěkého jezera. Protože jsou zde velice hojné zkameněliny ryb, je zřejmé kdo byly jejich oběti. Buď malý lososovitý Thaumaturus, okounovitá Bilinia a nebo kaprounovitý Cyclurus. Zástupci čeledi kaprounovitých (amiidae) se dnes ve středoevropském prostoru vůbec nevyskytují. Když se podíváme na další fosílie z lokality Kučlín, vidíme zde listy skořicovníku, vavřínu, magnólie, zbytky vodních želv, krokodýlů a konečně i samotní cymothoidní paraziti. Dávají nám odpověď na otázku, proč zde na rozdíl od dneška v minulosti žili vetřelci. Na přelomu starotřetihorních období eocén a oligocén, ze kterých fosílie pocházejí, bylo ve střední Evropě teplé subtropické až tropické klima. Evropský kontinent se už od mladších prvohor posouval od rovníku směrem na sever a před 35 milióny lety se nacházel na úrovni dnešního středozemního moře. Mimo to bylo i klima na zemi poněkud teplejší.

Vrátí se ještě?
V současné době se hojně mluví o globálním oteplování světového klimatu. Do střední Evropy se rozšiřují organismy, které dosud žily v teplejších oblastech středozemí a nikdo neví, kde se tento trend zastaví. Je možné, že se zde časem vytvoří vhodné podmínky pro život cymothoidních korýšů? Jaké podmínky však potřebují? Jezera, rybníky a řeky s rybami tu jsou a teploty se rok od roku zvyšují. Proč zde tedy vetřelci nežijí už dnes? Příčina bude nejspíš ve velkém rozdílu mezi ročními obdobími a v životním strategii parazitických korýšů. Po vylíhnutí z vajíčka se larvální stádia cymothoidů nějakou dobu pohybují ve vodním prostředí, ale potřebují včas najít vhodného hostitele, jinak umírají. Ve střední Evropě jsou zimy zatím celkem tuhé. Voda je velmi chladná, hladiny občas zamrzají a pod ledem se snižuje koncentrace kyslíku. To jsou podmínky náročné pro drobné plovoucí larvy, ale také pro ryby, které mají vytvořené alespoň nějaké zásoby. Životní funkce ryb se extrémně zpomalují a téměř nepřijímají potravu. Už zabydlený parazit, který je na pravidelném přísunu potravy závislý a který nemá velké tělní zásoby, toto nemůže přežít. Když se však klima změní natolik, že zimy budou jen jakýmsi prodlouženým podzimem, potom do Čech tito vetřelci nejspíš zase přijdou.

Evoluce vetřelců.

Fosílie cymothoidů jsou celosvětově velice vzácné. Nezpochybnitelné
byly nalezeny už v druhohorních jurských vápencích v Německu.

Další byly nalezeny v různě starých vrstvách třetihor.

Tyto fosílie a tělní stavba dalších skupin současných stejnonožců

naznačují, že předkové těchto parazitů volně chodili po dně a požírali
nalezenou potravu. Později se jim přední a postupně i všechny ostatní
páry končetin uzpůsobili k pevnému přichycení na tělo ryby a nakonec
se specializovali na osídlení jejich žaberní a ústní dutiny.