26. května 2019

Jak jsem se stala grafomankou - napsala Zdena Součková

Na podzim loňského roku mi zavolala kamarádka Anička: "Přihlásila jsem se do kursu tvůrčího psaní Dany Emingerové. Je to žákyně Arnošta Lustiga a byla dokonce v televizi se Šípem! Přihlas se taky..."
Nikdy jsem sice nic nenapsala, ale coby ne!
"Kurzy všeho druhu jdou mi přece k duhu," žertovala jsem bezelstně, zatím v blažené nevědomosti.

Na kurzu se sešla výborná společnost, příspěvky byly veselé i vážné. A psalo se dál, další úkoly a nové poznatky... a já jsem najednou s údivem zjistila, že jsem asi grafoman. V dalších dnech jsem hodiny proseděla u počítače a psala a mazala a znovu psala...a zahlcovala Daně i Věrce emailové schránky svými, tu více tu méně, zdařilými výtvory.
Mezitím padlo rozhodnutí:
"Protože se i v brněnských kurzech sešla spousta talentovaných jedinců, uděláme tady poprvé večer autorského čtení..."
Zajásala jsem, konečně mých 15 minut slávy!
Jak se však blížil termín vystoupení, byla jsem čím dál nervóznější, donekonečna jsem si pročítala svoje vybrané povídky, až jsem si je zcela znechutila. Naštěstí, před oním slavným večerem, si nás vzala do parády paní profesorka Věra Zástěrová Sasínková z brněnské JAMU: "Nádech, výdech, tady přidat na hlase, tady delší mezera, nebojte se, ono to půjde..."
Ne že bych byla úplně klidná, ale dvě deci bílého zbývající nervozitu víceméně rozpustily.
Program byl sestaven výtečně, mezi jednotlivými příspěvky hrál na kytaru pan Milan Kašuba, jazzová legenda.
Věrka pozvala i sestry Machatovy, slavné gymnastky a baletky ND v Brně. Mimo to, že dlouhá léta sklízely sportovní úspěchy po celém světě, mě příjemně překvapilo, jaké jsou to milé, skromné a vtipné dámy. Není divu, že o nich Věrka Staňková napsala krásnou knihu.
Večer autorského čtení byl milý a zábavný. Podle reakcí zúčastněných soudím, že už se všichni těšíme na další.

Věra Staňková a dvojčata Machatovy


Žádné komentáře:

Okomentovat