21. ledna 2019

O kachně a domýšlivém kocourovi – napsala Eliška Klicnarová

Tak jako každé ráno, procházel se kocour kolem břehu rybníka, kde žila kachna. A jako každé ráno si nenechal ujít příležitost ji popíchnout: „Kachno, měla jsi raději zůstat pěkně sedět v hnízdě, nikdo se nechce dívat na tvou neohrabanou chůzi!“
„Kocoure, když jsi tak pyšný na svůj ladný krok, následuj mě a uvidíme, jak ti nohy poslouží,“ odvětila kachna a zamířila do vysokého rákosí. Kocour ji následoval.

Jakmile se dokolébala k bahnitému břehu rybníka, kachna lehce vplula do jeho vod. Kocour zkoprněl. Plavat neumí. Než se stihl otočit a pelášit zpět na pevnou zem, pravá přední tlapka mu sklouzla po blátě, a protože byl břeh strmý, rybník ho ihned přivítal do své studené náruče. Volání o pomoc bylo přehlušeno kvákavým smíchem, který se nesl po vodní hladině.
Poučení: Nesmějte se kachnám.

Žádné komentáře:

Okomentovat