15. listopadu 2018

V naší cáklé rodině je nejpodivnější babička - napsal Jan Smrčka

Panečku, to je téma, to se vyřádím. Pomyslel jsem si zkraje. Mám přece výběr. Ségra, ta je cáklá! V dnešní době nosí číro, to mluví za všechno. Brácha blbne se zelenejma, asi by se nejraději vrátili na stromy nebo do jeskyně. Táta jezdí po domě rychlejc než Ferari a máma je pořád usoužená. Strejda si láme hlavu nad známkama a teta si s tím neví rady. To jsou pořád dohady.
Najednou jsem pochopil že ... zarazil jsem se. Vždyť my jsme všichni švihlí, to je v podstatě norma. Takže jedině babička je normální a to je vlastně divný. Ano, to je ten správný adept.
Taky mě napadlo, že všechny babičky jsou asi normální, ale stačilo vyjít na zahradu a podívat se na sousedku. Je téměř nad hrobem a nevyjde s nikým. Každýho sekýruje a tak si pořídila psy. K noze, Borečku. K noze, Borečku. K noze, Borečku. K noze, Borečku! To jí někdy vydrží celé odpoledne, ale Boreček nic. Má přece rozum.
Ale zpátky k babičce. Víte, je to taková ta babička, která peče bábovku, dělá kakao z kakaa, pohladí vás po vlasech a řekne, sedni si chlapče. To zapomenete i na facebook. Tohle je jiná liga. Babičky zavařují, když u nich nejste, plejou a dělaj samé divné věci. Jednou jsou si to googlil, ale nerozuměl jsem tomu. Taky mě napadlo, že až tyhle babičky nebudou, bude všechno umělé a z továrny. Viděl jsem, jak farmáři sklízejí něco z pole. Samé stroje, auta a pak hurá do fabriky. Jak to asi dělaly babičky?! Budu se jí muset zeptat. Určitě to ví. To je taky divný, ona ví úplně všechno. I to, že jsem si zapomněl kartáček na zuby. Máma mě sjede a dá mi pohlavek, ale kartáček mi nedá. Babička ano.
Co je teda divné? Babička rozhodně ne. U babičky jakoby se zastavil čas. Jak to? Je u ní takový klid, že se dá krájet. Kus si ukrojím a vezmu si ho s sebou domů, abych přežil do příští návštěvy.
Nemůžu se jí dočkat.

Žádné komentáře:

Okomentovat