Jsem srdce železného těla, navždy s ním spojené. Ve vzájemné symbióze jsem s ním prožilo téměř už polovinu tisíciletí. Vidělo jsem války, mory, vraždění, ale i královské korunovace, svatby, křty, i pohřby. Vidělo jsem kněze, biskupy a kardinály vykonávat své rituály hluboko pode mnou, v nejslavnější katedrále země.
Jsem největší srdce z těch, co zde přebývají a vykonávají svou práci. Mám tu šest bratranců a sestřenic, jen o něco málo mladších a o něco málo lehčích, než jsem já. Mám i bratra, který byl počat ve stejném loži, jmenuje se Zikmund, stejně jako já, a žije v Krakowě.
Po staletí jsem zdravilo nový den mohutným DONG DONG. Oznamovalo jsem lidem, že je čas k práci, k jídlu a k večernímu Ave. Mé naléhavé DONG DONG varovalo před požárem nebo blížícím se nepřítelem. Několikrát jsem bylo ukryto před válečným šílenstvím a tak uchráněno před přeměnou ve válečný nástroj.
Můj dunivý hlas se již nad městem nerozléhá. Umlkl před šestnácti roky v teplém červnovém dni, kdy jsem, já, srdce zvonu, puklo. Půltunové, unavené a upracované, jsem tehdy umřelo. Zikmund ztratil své staré srdce, ulité ze stejné matérie a tak po několik měsíců zůstal němý. Zvonaři mu sice nové srdce ulili, ale to mne nenahradilo. Bylo cizí a nepřátelské. Mělo mnohem větší váhu, než jsem kdy mělo já a při každém úderu Zikmunda zraňovalo víc a víc. Lidé si nakonec povšimli pukající helmice zvonu a nové srdce odstranili, aby Zikmunda nezabilo. Největší zvon země utichl podruhé, možná už napořád.
Legenda o mně říká, že puknu-li, přijde na zemi doba zlá, neštěstí a zmar. Možná. Za pár týdnů po mé smrti se přihnala tisíciletá voda a zaplavila nejen starobylé domy kdysi královského města, ale i čtvrtinu celé země. Politici toho roku zvolení, ani ti co je vystřídali, lidu nepřinesli rozhodně nic dobrého. O mé zemi rozhodují cizí národy. Má zem je v područí cizích vojenských pánů, co rozpoutávají války po celém světě, po její půdě se sápají pařáty Sudetsko-německého landsmanschaftu a za pár desítek let bude zotročena černými divnověrci. Milion mých lidí zůstal bez střechy nad hlavou. Horníci z Ostravska a Kladenska musí vykupovat své byty za nekřesťanské peníze od podnikatele, který se do země vrátil po textilní revoluci s pár dolary v kapse. Jeho první kroky vedly do bank pro obří úvěry, které nikdy nesplatil, aniž kdy měl snahu je splácet. V v mé zemi je měrou nebývalou rozšířena korupce, okrádání rodin o celoživotní úspory, třeba pánem, co po deseti letech věznění si s úsměvem na rtech vybírá svá švýcarská, či jiná konta, kde peníze těch chudáků skončily. Jediné, zdá se mi, co v mé, kdysi soběstačné a bohaté zemi kvete, je obchod s chudobou. DONG, DONG, DONG.