Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

22. září 2018

Dotek tajemna - napsala Lucie Široká

Miluji věci spirituální a tajemné, které logicky vysvětlit nelze, a přeci se dějí. Věřím, že v životě k nám situace, vztahy a lidi nepřicházejí jen tak náhodně, vlastně mne tento příběh zase až tak moc nepřekvapil. To bylo totiž tak:
Veškeré víkendy a letní prázdniny jsme vždy trávili a trávíme nejraději na chalupě, v malebné malé vesničce, které vévodí překrásný kostel, a který navštěvují lidé z tuzemska i ze zahraničí, pro jeho úžasnou polohu a historii, jež se k němu váže.
Je tomu již patnáct let, co se má prostřední dcera vrátila domů, naočkována starší důchodkyní, která byla s prací v kostele úzce spjata, s překvapivým dotazem: „Proč vlastně jste nás nenechali pokřtít, když ty přeci křtěná jsi?“
Zamyslela jsem se, vyvedena z rovnováhy a hledala odpověď …. Mno… to popravdě nevím… nějak jsem se nad tím vlastně nikdy dřív nezamýšlela, vědoma si toho, že člověk může věřit ve vyšší moc a něco, co nás přesahuje, aniž by byl pokřtěn, ať již tu vyšší moc nazývá jakkoli…
Sama si na své křtiny nevzpomínám, pokřtít mne nechala babička jako roční odrostlejší mimino v tom samém kostele. Proto tam také ráda občas zajdu, proto ten kostel miluji, připomíná mi babičku, a proto se má dušička vždy zatetelí, když přijíždějíc z Prahy vidím v dálce se lesknout jeho věžičky. Dobrá tedy, napadlo nás tenkrát, přejí-li si to, určitě jim nebudeme bránit, jsou dost velké, aby si o tom rozhodly samy, dohodli jsme se s mužem a dali jsme dětem možnost si vybrat.
 Starší dcera, vstoupivší již do první puberty se s úšklebkem a rezolutním odmítnutím vyjádřila jasně zamítavě, mladší dcera jásajíc byla nadšena a nejmladší sedmiletý syn, narozený ve znamení Vah, se váhavě přiklonil k dceři mladší, snad aby si to u Nejvyššího nerozházel.
Chystali jsme tedy křtiny, jejichž průběh popisovat nebudu, není to pro příběh důležité. Jen při jednání s farářem a zadávání adresy, kam chceme křestní listy obou dětí poslat, jsem poprosila, zda by i mně mohl být vystaven duplikát mého křestního listu, protože ten zůstal tenkrát nejspíš někde ztracen. V archivu kostela přeci nebude problém záznamy najít.
Jaké bylo mé překvapení, když křestní listy dětí dorazily spolu s duplikátem mého křestního listu: ten samý datum, pouze letopočet jiný – náhoda? Ne, na náhody nevěřím.

Žádné komentáře:

Okomentovat