“Ty ale přicházíš o chutná sousta! Když hospodář volá Páve, tak sype zrní jen pro tebe. Když sype nám, tak volá ná, pi pi pi pi pí,” řekla slepice.
Pyšný páv shlédl pohrdlivě na slepici a odpověděl: “I ty hloupá slepice. Já se nejmenuji Páv. Moje jméno zní: Nádherný-je-jeho-šat-z-peří-jako-slunce-když-vychází-nad-horami. Rozumíš? A od této chvíle mi jinak už neříkej, nebo ti vyklovu oči.”
V té chvíli vyběhla z lesa liška. Popadla do svých tlap páva a odnášela ho do svého úkrytu. Páv jestě stačil na slepici zavolat: “Pomoz mi! Utíkej rychle za psem a řekni mu, že mě musí osvobodit!”
Slepice doběhla za psem a z dálky už volala: “Nádherný-je-jeho-šat-z-peří-jako-sluncekdyž- vychází-nad-horami byl unesen liškou! Utíkej, zachraň ho!”
“Koho že to liška unesla? Kdo je u všech zvířat ten Nádherný-je-jeho-šat-z-peří-jakoslunce- když-vychází-nad-horami?” zeptal se udiveně pes.
“Páv je to,” zvolala slepička, “to je jeho nové jméno, které si sám dal a ty už mu nesmíš říkat jinak. Tak utíkej už, utíkej!”
Když pes konečně dorazil k liščí noře, uviděl ve trávě poházená krásná péra. „Ach ten nadutec! Kdyby se spokojil s jménem Páv a nedělal ze sebe něco jiného, vsadím se, že by se teď procházel kolem dvora.”
