Nalévám si studený čaj ze džbánku.
Oční víčka ještě sní.
Otevírám své srdce novému dni.
Nádherný východ slunce kreslí jasně a zářivě.
Miluji vážně z vášně i bláznivě.
Vzrušeně hledím, jak letadlo na obloze kreslí čáry.
Vdechuji vůně, cítím tvary.
Přes opar nevidím, jen cítím.
Zasypaná něhou, nejněžnějším kvítím.
Výhled z okna kaleidoskopem života se stává.
Do nosu šimrá mě jarní tráva.
Kříž svůj neseme dál.
Aniž kdokoliv na cokoliv se ptal.
Předjíždějící blázni většinou jsou v šoku
Když u první křižovatky mívají tik v oku.
Na konci cesty u vstupních brán.
Každý za sebe bude stát sám.
Každému jinak tep tepe, srdce tluče.
Vstupenkou domů budou nám obnaženy duše.
Nalévám si studený čaj ze džbánku.
S láskou zahalená ve tvém župánku.
