Kouknu na hodiny, je skoro tři čtvrtě na osm, čas vstávat. Vyskočím z postele, otevřu okno a jdu si do kuchyně chystat snídani.
V devět vyzvedávám kamarádku Petru a vydáváme se směr Ostravice. Cestou zastavujeme na čerpačce Benzina, kde máme sraz s dalšími třemi přáteli. Následujeme je, protože vlastně nevíme, jaký je cíl dnešní cesty a co nás tam čeká.
Po chvíli vjedeme na Ostravici a těsně před koncem obce zahýbáme doprava na úzkou cestou vzhůru do lesa. Po chvilce z lesa opět vyjedeme a před námi se rozprostírají obrovské lány pole.
V dáli vidíme něco velkého a barevného ležet na poli. Co to je? Kamarádka nadhodí, že to budou asi balóny. No uvidíme. Poblíž stojí několik aut a my se k nim začínáme mírnou cestou z kopce přibližovat. A skutečně! Velké zpočátku neidentifikovatelné barevné tečky jsou plachty dvou balónů. No to je paráda!
Zaparkujeme vedle už stojících aut, vystoupíme a nadšeně jdeme za zbylými přáteli.
Po chvíli se k nám přidá mladý muž, Honza, náš průvodce letu balónem.
Vysvětlil nám vše potřebné, včetně bezpečnostních pravidel a vydáváme se společně směrem ke koši modrožlutého balónu. Druhá skupinka osmi lidí postává u druhého, červeno zeleného balónu. Přestože je poměrně teplo, uvědomím si, že se chvěju. Není to zimou, ale vzrušením. Já poletím balónem! Ani to neříkám nahlas, ale je to splněný sen.
Se zatajeným dechem nastupuju společně s ostatními do koše. Balón je již nafouknutý a zatím ukotvený. Ptám se přátel, zda už někdy letěli neboje to pro ně také „poprvé“. Jak se ukáže, dva už letěli a pro nás zbylé tři je to nový zážitek.
Pomalu se odlepujeme od země a stoupáme vzhůru. Je to zvláštní pocit. Člověk stojí v koši, ale jakoby ztrácel pevnou půdu pod nohama a současně si uvědomoval své zakořenění. Za chvíli už byly stojící auta na louce jen malé tečky a nám se rozprostřel nádherný výhled na krajinu pod námi i široko daleko kolem díky jasnému počasí.
Už si přesně nepamatuji, do jaké výšky jsme vystoupali a jak dlouho jsme letěli, respektive byli v balónu. Obdivovali jsme výhled na Lysou horu, kde byl ještě místy vidět sníh, řeku tekoucí z hor, domečky se zahradami, které se z té výšky zdály být malinkaté. A nádhernou barevnost probouzejícího se jara.
Ale nejvíce mi utkvěl ten pocit, který jsem v balónu, mezi nebem a zemí, měla. Pocit volnosti, svobody, snadného dýchání, nadhledu a radosti. A přitom jasného ukotvení se zemí a plynutí nebes. Zvláštní. Člověk létá letadlem a myslí si, že let balónem bude podobný pocit. Není to tak. Aspoň v mém případě ne.
