Kliknutím na nadpis se vám dole pod fotografií zobrazí odkaz na video

Podívejte se na Všechnopárty - diskusní duel Dany a Karla Šípa

Karel Šíp prosí Danu, aby už nic neříkala, že "po čtvrté najíždí do závěru". "Čtyři konce jsou špatně!" reaguje spi...

4. února 2017

Stamichman a Švédové - podle původních pověstí posbíraných Gustavem Mikuschem převyprávěla Dana Emingerová

https://www.kosmas.cz/knihy/148897/studnice-povesti-z-moravskych-sudet/
Stamichman chránil kraj před válkami, jak mohl. Někdy se mu to podařilo, někdy ne. Ale tenkrát během třicetileté války opravdu rozehnal švédskou armádu generála Torstensona tak, že už se nikdy pod Králický Sněžník nevrátila. To bylo tak: Půl hodiny cesty od Vojtíškova a sotva dvacet kroků od okresní silnice z Hanušovic do Králík je soutok dvou potoků, které přitékají od Vlaského z jižního svahu Srázné. Tamní roklině se říká „Šlachtgráben“ neboli Zákopy.
Na jaře roku 1643 tu totiž došlo k jatkám, když sedláci přepadli Švédy, v nichž národ viděl jen mordýře, paliče a raubíře.
Když generál Torstenson vedl na Moravě a ve Slezsku válku, donutil ho v roce 1642 arcivévoda Leopold s generálem Piccolominim k ústupu.
Švédové se tedy na zimu utábořili v Německu a na jaře táhli znovu přes Moravu do Slezska. Švédové mašírovali horními údolími Moravy do Hanušovic a odtud přes Brannou a Staré Město. Když se roznesla zvěst, že vypálili Králíky a zamordovali několik králických měšťanů, lidé se rozhodli, že se pomstí.
Sedláci, vyzbrojeni po domácku zhotovenými zbraněmi, rozestavili v roklině hlídky. Jakmile dorazil první švédský oddíl, došlo k hrozné řeži, při níž většina nepřátel přišla o život. Torstenson zuřil, když se to dozvěděl, a chtěl vypálit celý kraj. Zasáhl však Stamichman. V noci sešel z hory Srázné a cizí armádu rozehnal.


----------------------------------------------------------

Třicetiletá válka (1618-48) ve Stamichmanově kraji

Válka – to tehdy byly hlavně nekonečné pochody vojska křížem krážem krajinou, kdy šlo o to získat zásoby a ubytování na úkor protivníka. Švédové zastávali strategii přenesení války hluboko do zemí protivníka a bitvy zbytečně nevyhledávali. Ovlivňovalo je totiž příliš mnoho nevypočitatelných faktorů: vojsko mohlo najednou bezdůvodně utíkat nebo místo boje začít kořistit.
V roce 1642 byly Čechy již dávno mnohokrát vypleněny. Proto generál Torstenson vpadl přes Braniborsko a Slezsko na Moravu, do krajů bohatých a dosud takřka nedotčených. Když se místní sedláci pokusili zabránit drancování se zbraní v ruce, Torstenson odpověděl vypalováním vesnic, mučením a věšením obyvatel. Dvě třetiny selských usedlostí tehdy zanikly.
Jenže v létě začaly i ve švédském vojsku problémy. Řádily nemoci, hynuli koně, množily se dezerce. Z vojska, které na jaře čítalo 15 000 mužů, zbylo asi 11 000. Když v srpnu špehové nahlásili, že se blíží dvakrát početnější armáda arcivévody Leopolda, Švédové ustoupili zpět do Němec. Tam však nedaleko Lipska v říjnu 1642 vyhráli bitvu u Breitenfeldu, po které se generál Torstenson rozhodl pro nové letní tažení na severní Moravu.
Císařská armáda už se neodvážila se Švédy utkat v přímém boji a nepřítele obtěžovala jen drobnými šarvátkami. Při jedné takové srážce byl silný švédský oddíl poražen početně slabší jednotkou. Stalo se to v roklince „Šlachtgráben“ pod Králickým Sněžníkem.
Od té doby měl zpustošený sever od Švédů pokoj. Torstenson totiž vyrazil obléhat Brno a krátce na to byl v září 1643 odvolán s celým vojskem do Německa, kde Švédům vyvstal nový protivník – Dánsko.

Žádné komentáře:

Okomentovat