25. června 2017

Jak Vlk ke strachu přišel - napsala Petra Šestáková

Petra Šestáková, Fakulta designu a umění v Plzni
Mlynáři se narodil syn. Neustále utíkal z kolébky a pro jeho svobodnou mysl ho pojmenovali Vlk.
Když mu zemřela matka, začal se mlynář o syna bát. Vlka nepouštěl ani k řece, která poháněla mlýnské kolo. Ale Vlk byl rok od roku zvědavější.
Když jednou mlynář nedával pozor, vyběhl Vlk z mlýna a v mžiku se ztratil v zarostlém údolí řeky Dyje. Nadšený z náhlé svobody se proháněl mezi stromy. Než si to stihl uvědomit, údolí ho zavedlo dál od mlýna, než mělo. Ocitl se na temném místě. Skály zde svíraly řeku z obou stran a mezi nimi rostl tak hustý les, že se sluneční paprsky dotýkaly jen hladiny rozbouřené řeky, a mezi koruny ani nenakoukly.
Petra Šestáková, Fakulta designu a umění v Plzni
„Ťuk, dup, křach,“ ozvalo se z lesa.
„Kdo je tam?“ Nikdo však Vlkovi neodpověděl.
Zpozorněl. Něco se za ním plížilo. Ohlédl se. To bylo poprvé co Vlk pocítil strach. Spatřil hrůzného netvora. Sápal se po něm svými chapadly a Vlk se rozeběhl, co mu nohy stačily, jen aby se dostal daleko, daleko od toho děsu. Kroky ho rychle zavedly k řece. Noha mu podklouzla na mokrém kameni a spadl přímo do rozbouřené vody. Opodál se na kameni vyhřívaly říční víly. Zrovna se probraly ze zimního spánku a v záři prvních jarních paprsků pilně zašívaly své mechové kožíšky. Skrývaly se v nich před zraky lidí a jiných nezvaných pozorovatelů. Z práce je vytrhlo zoufalé volání o pomoc. A když spatřily, že proud unáší nevinné dítě, rozhodly se je zachránit. Skočily do vody. Chlapce vylovily a na břehu zabalily do mechové peřiny. Vlk se vyděšeně rozhlížel. „My ti neublížíme,“ chlácholila ho jedna z víl. „Děkuji za pomoc,“ odvážil se Vlk promluvit. „Ale kdo jste? Musíte odsud rychle pryč!“ vzpomněl si, „tam z lesa se blíží strašlivý netvor.“
Petra Šestáková, Fakulta designu a umění v Plzni
„Ťuk. Dup, křach!“ ozvalo se jako na zavolanou. Ale víly tvora dobře znaly. „Toho se bát nemusíš,“ vzaly Vlka za ruku a vedly ho zpátky do lesa, „to je přece tvůj Strach.“ A Vlk se nestačil divit. Tma se rozestoupila. „Ťuk...“ bouchal datel do nejbližšího stromu. „Dup...“ poklusávala si kolem srnka. „Křach...“ na stromě loupala veverka oříšky. Ten den se Vlk poprvé potkal se Srachem. Kožešničky, jak začal vílám podle jejich kožíšků říkat, ho zavedly domů. Tam čekal ustaraný mlynář. Když mu Vlk pověděl co se stalo, mlynář pochopil, že už se o Vlka nemusí bát. Od teď mu Strach syna ochrání před hrozícím nebezpečím.