3. dubna 2016

Moucha a autobus - napsala Aneta Kochová

Ilustrace: Aneta Kochová
Lidské vynálezy mě nepřestávají fascinovat. Od bedniček ukazujících obrázky až po přístroj vyrábějící růžovou sladkou vatu. Co vám budu povídat, my mouchy milujeme sladké nade vše, avšak za svůj dosavadní muší život jsem měla čest poznat jeden ještě mnohem pozoruhodnější lidský výtvor.
Lidé tomu skvostu říkají „autobus“. Vypadá to jako ohromná dutá železná kukla bez nožiček se svítícíma očima, která moc vrčí, když jde dopředu. A to že často chodí hodně velké dálky. U většiny stěn se dá vidět skrz, takže se můžete při cestě kochat ubíhající krajinou. Hlavní je nezapomenout, že tam ty stěny jsou, ušetříte se tím od mnoha nepříjemných bolehlavů.
Občas se na jedné straně autobusu otevře takový dýchací otvor a vejdou jím lidi, někteří zase odejdou. Myslím, že ty odchozí už to tam přestalo bavit. Nechápu proč – tohle místo je ráj! První nepochybná výhoda autobusu spočívá v tom, že tam lidé nenosí plácačky. A i když by se po vás chtěl člověk ohnat rukama, tak to s větší pravděpodobností odnese jeho spolusedící a z mých zkušeností lidé toto riziko neradi podstupují.
Celý prostor autobusu je protkán takovou spoustou vůní, že se vám o tom nesnilo. Největší poklad jsou sedačky. Mezi chloupky květinově vzorovaného potahu najdete tolik různých druhů drobků, zaschlých kalužek limonády i starých ovocných žvýkaček, že by je snad nespořádala celá muší kolonie. Hotové hody. Lidé sem v taškách nosí spousty dobrot a jedí tu snad raději než kdekoli jinde. Avšak tomu zjevně významnému člověku, co vždycky sedí vpředu a otáčí kulatou věcí, se tento zvyk příčí. Autobus není jídelní vůz – obořuje se na ty, co jeho názor nesdílejí. Vždycky se přitom červená vztekem, z čehož jsem usoudila, že tenhle pán opravdu ty pochoutky na sedačkách nevidí rád. A tak mě něco napadlo. Vyletěla jsem ven povědět všem mým muším kamarádkám o svých zážitcích. Až nečekaně se to ale rozkřiklo a lidé se divili, proč byly příští den všechny autobusy ve městě plné much. Měla jsem za to, že kdybychom spořádaly ty věci ze sedaček, měl by ten věčně nevrlý pán za kulatou věcí pro jednou radost. Nemůžu říct, že by se nám to podařilo. Naopak. Dokonce si do autobusu donesl plácačku. Jestli já ty lidi někdy pochopím...

Žádné komentáře:

Okomentovat