1. dubna 2016

Chci malej, ale výkonnej - napsala Vendy Podhraská

Archiv Dana Emingerová
„Ahoj Jani, pojď dál, dáš si kávu?“
„Ahoj, radši čaj, děkuju. Tady to voní, co to pečeš? Uh, konečně si sednu, bolí mě zas nohy.“
„Ále, jenom bábovku, odpoledne přijdou vnoučata, tak abych jim měla co nabídnout..“
„Ahaaa.“
„No tak povídej, bylas´ tam? Jsem hrozně zvědavá!“
„Nu, byla. Ale Miluš, to byl zas nápad. Já věděla že to nebude pro mě..“
„Jak to? Přece to není nic divnýho. Já ho mám taky.“
„No jo, ale to je něco jinýho. Vždyť jsi mladší. Já se tam cítila tak blbě, to ti bylo. Všude samý mladý a koukali na mě, jako bych tam neměla co dělat… A taky že neměla, to není nic pro mě, tyhle věci. Na to už jsem bába stará.“
„No, a líbil se ti tam nějakej?“

„Což o to! Nějakej by se mi i líbil, ale bylo jich tam tolik! A spousta dalších hraček k tomu, ani si nedovedu představit, k čemu to všecko bylo. Nakonec jsem se musela poradit s paní prodavačkou.“
„Jóóóooo? A pomohla ti?“
„Pomohla, ale hanbou jsem se propadala, Miluš, když jsem s ní mluvila.“
„To se nedivím.“
„Ptala se mě, jak výkonnej bych chtěla a jak velkej. Co já vim, nikdy jsem žádnej neměla. Furt mi cpala takový velký, že to pro mě bude lepší, ale já z toho mám strach. A taky se ptala, jestli mám doma někoho, kdo mi s tím kdyžtak pomůže. Řekla jsem, že manžel, ale nevím.“
„No, a co Pepan na to? Myslíš, že by nechtěl?“
"To si nejsem jistá, vždyť víš, on tyhle moderní věci moc nemusí. Radši dělá všechno postaru a sám.“
„To jo, ale tak mu ho občas půjčíš a třeba se mu to nakonec taky začne líbit. A jakej sis vlastně vybrala?“
„No nakonec jsem si vzala takovej malej, černej. Prý mu dlouho vydrží baterka a cena taky nebyla nijak hrozná. Počkej, já ho vlastně mám tady v kabelce, ukážu ti ho.“
„Nojoooo, Samsung, ten je pěknej! A máš tam nějaký hry?“

Žádné komentáře:

Okomentovat