5. července 2017

O bílém jelenovi a myslivci Patzeltovi - napsala Diana Míčková

Uprostřed hlubokých lesů u Králického Sněžníku, na kopci zvaném Jelení vrch, se jednou do roka zjevoval bílý jelen se zlatým parožím. Přinášel štěstí tomu, kdo jej v lese uviděl, ale na člověka, který by chtěl bílého jelena ulovit, by se snesla kletba, neboť s jelenem by zemřel celý les.
V domku blízko lesa žil v té době lakotný a zlý myslivec Patzelt, který si víc než co jiného na světě přál, aby na zdi s jeho loveckými trofejemi visela bílá kůže a zlaté parohy. Od svého dědečka slýchával pověst o čarovném bílém jelenovi, a tak trávil celé dny a noci na posedu a vyhlížel svou kořist.
A jednoho dne se přece dočkal – už chtěl odejít z nevydařené číhané domů, když vtom spatřil mihnout se mezi stromy bílého jelena se zlatým parožím. Okamžitě vyrazil za ním.
Z vypravování si pamatoval, že když zabije jelena, zničí celý les, ale Patzeltovi to bylo jedno. Už už to vypadalo, že jelena dostihne, když tu jej spatřil dobrý duch a strážce místních lesů, Stamichman, který měl na zlotřilého myslivce již dávno spadeno.
„Já to tak nenechám!“ pomyslel si.
 Kousek od Stamichmanova domku zrovna okusoval trávu srnec. Stamichman nemeškal a hodil myslivci do cesty bludný kořen, aby ztratil stopu. Poté vykouzlil bílý plášť, přehodil jej přes srnce a zvolal: “Utíkej!“
Bílý jelen mezitím zmizel v lesích, a myslivec, protože už taky nebyl nejmladší a neviděl nejlépe, celý den pronásledoval srnce, převlečeného za jelena. K večeru však i jeho stopu ztratil. Rozhlížel se kolem, když vtom spatřil jakousi stařenu, jak sbírá dříví na otop.
„Babko, nevidělas tady bílého jelena?“zeptal se.
Stařena si jej změřila pichlavýma očima a odpověděla: „Ale jakpak by ne, toho já přece dobře znám, a vím, kam chodí spát.“
„No tak nestůj a zaveď mne tam!“
Babka se potutelně ušklíbla a pokynula myslivci, ať ji následuje. Myslivec pospíchal za ní, ale stařena jakoby s každým krokem ožívala a přidávala do kroku, že jí skoro nestačil. Tu se zastavila a ukázala do dálky: „Tam!“
A vskutku, myslivec spatřil bílého jelena, jak před ním stojí v celé své kráse. Ani si nevšiml, že sám stojí na kraji strže, svažující se do hluboké díry v zemi. Patzelt se rozběhl za svým přeludem, jenže udělal krok a propadl se do jeskyně. (Dodnes se jí říká Patzeltova.)
Stamichman, který stál pod stromy, ze sebe svlékl podobu stařeny a byl náramně spokojený, že bylo zase jednou zlo potrestáno a dobro zvítězilo. Bílý jelen se v lesích pod Králickým Sněžníkem občas zjevuje dodnes, a když se budete dobře dívat, možná ho uvidíte i vy.

Žádné komentáře:

Okomentovat