29. prosince 2016

Jak mi doba obalová změnila pohled na život na Marsu - napsala Monika Urbášková

Jmenuju se #JanSedy a před pár dny jsem se vrátil z prázdnin. Teda spíš dovolené. Rodinné. Jj, rodiče, ségra a nuda od rána do rána, však to znáte. Ale přesto jsem přijel plný zážitků, o které mám potřebu se podělit. Proto tenhle zastaralý "blogový zápis". A možná i proto, že mě náš výlet do starých časů inspiroval. Sice to byli ignoranti, ti naši předkové, ale jejich způsob vyjadřování se mi docela zalíbil (knihy, časopisy, blogy – všude dlouhé věty a děj od začátku do konce).
Občas hashtagy a live videa nestačí. A taky jsou místa, kde naše technika prostě nefunguje. Je to neuvěřitelný, ale je to tak!
Nevím, co to naše napadlo, zvolit jako cíl dovolené Modrou planetu, známou taky jako Zemi. Asi touha vrátit se ke kořenům nebo co. Matně jsem si vybavil hodiny nudného dějepisu a kapitolu o době obalové a „místě, kde začal lidský život“.
Dnes je to zapomenutá planeta, kam se dostanete jedinou raketolinkou. Všechno je tam krásně barevné a domorodci jsou fakt hodně zvláštní týpci. Nepotřebují skafandry, takže mají zvláštní barvu pleti, prý od slunce. Venku tráví většinu času (když prý zrovna není zima nebo neprší – vůbec jsem nerozuměl, o čem mluví, dokud jsme jednoho krásného dne nezmokli) a hashtagštinu vůbec neovládají. Někdy jsem měl problém jim rozumět. Do práce nelétají, ale jezdí takovou dlouhou plechovkou s dráty na střeše nebo dokonce chodí po svých! V dávných dobách, dlouho před kolonizací Marsu, Venuše a Jupiteru i rozlitím oceánů, Zemi obývalo neuvěřitelných 7,5 miliard lidí! Dnes je obydleno jen pár oblastí a podle dostupných zdrojů populace nepřesahuje 30 milionů. Od našeho průvodce a historika zaměřujícího se na dobu obalovou jsme se dozvěděli, že lidi zabila jejich touha mít víc a víc a víc. Nešetřili přírodu, zabíjeli pro zábavu zvířata, plýtvali přírodním zdroji a nakupovali víc, než potřebovali a dokázali spotřebovat. Doba obalová už ve svém názvu obsahuje slovo „obal“. To je nám dnes cizí, ale pro tehdejší lidi byl obal běžnou součástí každodenního života. Nápoje, potraviny, všechny nové produkty dávali do různých typů obalů. Nejvíc mě šokovaly tzv. PETky. Lahve z podivně barevného, průhledného a nezničitelného materiálu, který se ani po stovkách let nerozložil. Prý byl plný škodlivých látek a jeho výroba měla devastující vliv na vše živé na Zemi. V muzeu jsme viděli i nejrůznější obaly, bez kterých se tehdejší lidé neobešli. A musím uznat, že některé vypadaly jako umělecké dílo. Například plechovka od tehdy populárního hnědého nápoje plného kofeinu. Nebo od piva. To pijeme i dnes, akorát nám v pivotéce čepují rovnou do džbánu. Tak tehdy bylo naprosto běžné kupovat ho v lahvích („petkách“) nebo právě oněch plechovkách. Různé barvy, různé nápisy, různé obrázky. Ovoce a zeleninu si nepěstovali doma ve skleníku, ale chodili pro ni do velkých obludných budov, kde si ji dávali do „mikrotenových sáčků“. Další hnus tehdejší doby, nerozložitelná věc, kterou si tam můžete i osahat. To, co vidíte v tamějším muzeu, můžete zažít i na vlastní kůži mezi domorodci. Spoustu z toho stále používají. I když už dnes v prvé řadě myslí na životní prostředí. Nerozložitelné obaly nahradili papírovými a pro mléko a nápoje si chodí jako my s uzavíratelnými džbány. Podle většiny těch, s kterými jsem měl možnost se bavit, se život na Zemi zpomalil a zklidnil. Lidi přehodnotili priority a začali si vážit zdrojů, které jim Země dává. Vyhynulá zvířata už jim nikdo a nic nevrátí, ale aspoň udržují to, co jim zůstalo. Teď zpětně jim vlastně asi i trochu závidím. Tu barevnost jejich krajiny, stromy, zpívající ptáky, měnící se roční období i otevřenost jejich myslí. Mluví mezi sebou tváří v tvář a dýchají bez přístrojů čerstvý vzduch. Aklimatizace je tam pro nás těžká, ale zvykl bych si. A určitě se tam ještě vrátím! Výlet na Zemi je zajímavý exkurz do minulosti, do časů našich předků a i dnes zamrazí z toho, jak se lidi dokázali chovat. Snad už nás to na našem skromném Marsu nepotká. Nakonec tam moc nemáme co zničit…

Žádné komentáře:

Okomentovat