4. dubna 2016

Potkali se u dna - napsala Lucie Dynterová

A) Ahoj kapře, to je doba, co jsem tě neviděl, jak se má žena a děti?
B) Nazdar okoune, rostou jak z vody, uličníci. Pořád pracuješ u starýho raka?
A) No, to víš, málem z tebe sedře všechny šupiny, ale platí dobře, to zas jo. Slyšel jsem, že si na podzim nějak haproval s žábrama. Už dobrý?
B) Ale to víš, poležel jsem si chvilku v bahně, no a teď jsem zas čilej jak ta rybička. Věděl si, že zase zdražili řasy? Skoro o –

A) Bacha, cejni!
B) Ženou se jak velká voda. To je děs, tyhle mladí, žádný respekt to nemá.
A) Vymletý jsou jak říční dno, ale hlavně že plavou proti proudu.
B) To je teď taková módní vlna. Za našich mladých let, by se to netrpělo.
A) Tak, tak. Ale mrštný jsme tenkrát byli, ani štika se nám nemohla rovnat.
B) Jo, jo, plyne to.
A) Poslyš, kapře, já zas budu muset plavat. Rád jsem tě viděl. Stav se taky jednou.
B) To víš, že jo, okoune, starý brachu. Tak zatím.