Kostička - napsala Zdeňka Laňková

„To je dost, že vstáváš! Už mi tady bylo smutno. Jsem zvědav, co si na mne dneska vymyslíš! Bude ti to ale houby platný, já si budu stejně dělat, co budu chtít!“

„Ahoj, tady máš něco na zub. Schoval jsem ti večer kostičku, je na ní ještě i kousek masa.“

„No tak dík, tos to teda vytrh! Víš, jakej mám hlad?! Celou noc jsem nic nejedl a teď kostička! Sám sis sežral biftek, viď?“

„Tak si s tou kostí pospěš, půjdeme si zopakovat, co ses naučil. Doufám, žes nic nezapomněl!“

Jak jsme s dcerou dostaly k narozeninám let balonem - napsala Zdeňka Laňková

Musím zmínit něco o naší rodině. Jakmile má kdokoli z nás nějakou zajímavou akci, mají tuto akci všichni. Znamená to, že se zúčastní babička i se svou židlí, neboť trpí bolestmi nohou, moje obě dcery se svými manžely a všemi dětmi, můj manžel a já.
V dohodnutý den jsme se tedy v této sestavě objevili na letišti u Benešova užít si svůj narozeninový dárek.
Už nafouknout balon je docela dřina. Obrovská koule se nadýmá, koš sebou hází na všechny strany a tři chlapi ho jen tak tak udrží. Pilot a moje dcera celkem bez problémů nastoupili do koše. Já jsem to měla díky své váze a věku horší. Neobešlo se to bez potupné pomoci celé rodiny a židle naší babičky, kterou už přestalo čekání na odlet bavit a neustále vykřikovala: „Tak už je odpoutejte, ať letí !“

Posázaví očima člověka, který nemá rád přírodu - napsala Zdeňka Laňková

Řeknu Vám, tedy co na tý sázavský přírodě lidi vidí! 
Řeka – někdy vody, že se nevejde do koryta, jindy sotva potůček. Buď povodeň, nebo prázdný studny. Řeka je tady samej kámen. Koupat se v tom nedá, ryb málo, lufťáci je stihnou za víkend vyhcytaqt. Když je moc vody, je to tu samej vodák, sjíždějí řeku a strašně přitom řvou. Každou chvíli jez, buď patřičně zdevastovanej, nebo se právě opravuje. Na břehu bláto, lepší tam ani nechodit. A ještěk tomu je ta voda hnědá! Tedy pokud fabriky v Týnci nevypouští do vody svinstvo, to pak hraje všema barvama.

O pejskovi a kočičce – napsala Zdeňka Laňková

V malém domku žil osamělý stařeček. Jednoho dne dostal od kamaráda štěňátko a koťátko.
Kočička si prohlížela pejska a řekla: „Ty jsi ale hezký pejsek! Nechceš se mnou kamarádit?“
„Ty se mi taky líbíš,“ odpověděl pejsek. „Tak jo, budeme kamarádi.“
„Jíš rád myši?“ zeptala se kočka.
„Já myši nejím!“ otřásl se hnusem pejsek.
„Opravdu nikdy?“
„Nikdy!“

Silvestrovská jízda - napsali Karel Týc a Zdeňka Laňková

Bylo 31.prosince. Ve vlaku Praha- Košice sedí v kupé dva mimomozemštani.
V Brně přistoupí rozjařený farmář s taškou plnou jitrnic a s načatou lahví vína v ruce.
Dosedne, mocně si přihne z lahve, zakousne se do jitrnice a mohutně si říhne.

"Dobrý den," pozdraví mimozemšťané Farmář s plnou pusou jen cosi zahuhlá. Tumáte dejte si, zahuhlá opět a podává jim jitrnici.
"Děkuji," odmítne první mimozemštan. A druhý jen zavrtí trojúhelníkovou hlavou: "My nejíme."