Jen na jedno - napsal Václav Košata

o Čau Romane, nezajdem večer na jedno?
• Venco, dneska nemůžu, slíbil jsem doma, že pověsím garnýže a záclony a že si uděláme s Janičkou hezký večer.
o Tak nic no, jen jsem se zeptal, tak třeba příští týden.
• Ale pivo bych si dal, pěkně na zahrádce, škoda že dneska fakt nemůžu.
o Škoda no.
• Ale tak jedno bych dát asi mohl.
o Víš, že u jednoho nikdy neskončíme? Běž raději domu, Janička by byla ještě na mě naštvaná, že Tě tahám zas do hospody.

Voňavá podestýlka - Václav Košata

Dvě malé opičky Tama a Ryn se honí po svém malém stromě, který za těch pár měsíců, co jsou na světě, znají už nazpaměť. Ryn by vydržel hrát hru celé hodiny, Tama ale po chvíli namítne, že je to pořád dokola stejné, a jde si sednout na nejvyšší větev, kde je jí nejtepleji. Hrát si sám, to není ono. Ryn si proto sedne na oblíbenou větev a pozoruje přes neviditelnou zeď, do které dřív často narážel, zvláštní velké opice, které na něj mávají. Ryn má z nich strach, nebojí se jen dvou velkých opic, které jím nosí každý den banány.
Dnes ale slyší zvláštní zvuky a rachocení a vchází tři úplně cizí opice.