Vítr a třešeň - napsal Tomáš Pavlík

,,To je nádhera.“
,,Co myslíš?“
,,Přeci po zimě se pěkně protáhnout a prohřát na sluníčku.“
,,To mi povídej. Sice byla mírná, ale těšil jsem se, až skončí. Úplně stejně jako každý rok.“
,,Naštěstí už je ale definitivně pryč.“
,,Jen nech být. Zapomínáš na zmrzlíky. Ti mohou ještě nadělat přes noc pěknou paseku.“
,,S nimi si starost nedělám. Schovám se v komíně a vystrčím nos až s prvními slunečními paprsky.“
,,Jistě, myslíš jen na sebe! Ale co mám dělat já? Stojím tu a nikam si nemůžu odejít. I kdybych chtěl. Přijde mráz a bude po třešních.“

Bojovka - napsal Tomáš Pavlík

Je vlahý letní podvečer. Sedím na terase rodinného domku a užívám si odpočinek, ticho a klid. A přeci! Když se soustředím, něco slyším. Odkud to je? A co to je? Divně to hučí! Jako by v trombonu vrčel traktor. Vidim, že nejsem sám, kdo to zaregistroval.
"Tati, co je to?" ptá se mě Pepík. Co mu říct? Shodit se a přiznat, že nevím, nebo dělat hluchého seniora.
Mohla by z toho být výborná hra. "Řekl bych ti to, ale to by si přišel o bojovku. Budeme pátrat společně, co to je. Chceš?" Je nadšený!