Všichni to známe. Je to takový ten den, kdy se nic nedaří, jakákoli snaha je po zásluze potrestána pohromou a čím víc se tomu bráníme, tím hůř dopadneme. Jeden takový den si mě nedávno opravdu vychutnal.
Sobota. Super, na dnešek nemám nic naplánováno. Vypadá to na příjemně proflákané dopoledne. Po obědě bych mohl projevit dobrou vůli a zase chvíli zedničit. No, ale to počká po snídani.
Opravdu pomalu vstávám, pořád plnou hlavu pohody. Přichází první varování.
Došlapuji na malého gumového pejska.
Bolest okamžitě zahání všechny příjemné myšlenky.