O lišce a ovci - napsal Ondřej Pohanka

Autorka: Elisa Speváková

Na svahu se pásly ovce a jedna z nich vyšla si na kraj pastviny, kde začínal les. V noře pod starým
dubem, kousek od kraje lesa, žila liška a když viděla ovci, lichotila jí a zvala k sobě.

"Ovečko, podívej, mám tu jemné lístky z nových větviček a na tvé pastvině je už tráva celá ojezená."

Ovce zašla za liškou na návštěvu a pojedla u ní dobrých větviček s čerstvým listím, přátelsky se pobavili a dobrou chvíli spolu měli. Když ovce odcházela, liška jí praví.

"Přiveď s sebou příště i své přítelkyně, připravím větší hostinu."

Dva pohledy na jeden most - napsal Ondřej Pohanka

Pýcha Smržovky

Není žádných pochyb o tom, že největší stavební div celých Jizerských hor je ve Smržovce. Oni by Frýdlanťáci určitě hlasovali pro Stolpišskou silnici, Desňáci pro Protrženku, Kořenovští pro železnici zubačku a Hornomaxováci pro rozhlednu na Bramberku. Ten pravý zázrak Jizerek je ale u nás ve městě a potvrdí to každý, kdo k nám zavítá.

Než k nám v roce 1893 dorazili Italové a pustili se do díla, vedlo ze Smržovky dolů do Tanvaldu jenom široké údolí. Ale tunel z Lučan už byl skoro vylámaný a od Jablonce už se blížili s kolejemi, které bylo nutné přes údolí dostat do Tanvaldu a pak dál do Harrachova. Nikdo si tehdy neuměl představit, jak to udělají, ale přes to údolí je dostal do nádherného oblouku vyklenutý stodvacetimetrový viadukt, který z dálky vypadá jak obrácená koruna vsazená do svahu.

Malý rozhovor o velkých věcech - napsal Ondřej Pohanka

"My za babičkou už nepojedeme?"
"Ne, bohužel to už dneska nestihneme, zdrželi jsme se tady moc dlouho, protože paní měla zpoždění a k babičce by nás už nyní nepustili."
"Ale my tam musíme jet, vždyť nevíme, jestli teď neumře."
Uf, děti umí mířit na komoru.
"Nojo, co se dá dělat, pojedeme tam za týden."
Tmavé oči pátravě sledují ubíhající silnici.
"A umře babička?"
"Umře, jako každý člověk, když přijde jeho čas".
"Každý člověk umře?"