Konstrukce stolku podle návodu - NAPSALA MARKÉTA MURGOVÁ

Poctivě se držím instrukcí a krok po kroku dávám dohromady dřevěnou skládačku. 

Nahlédnu do papírového návodu a prosím jakoukoliv entitu, která tam nahoře existuje, aby mi dala sílu. Zčásti složenou konstrukci konferenčního stolku mám vzorně položenou na koberečku před sebou.
Čtyři šroubky E112 nasměrovat do menší ze dvou dírek na desce S5 a proces opakovat znovu s menší deskou E4. Pozor, varuje manuál, šroubky E112 se podezřele podobají šroubům A52. Za chvilku mi dojdou šroubky typu E220, ačkoliv bych stále měla čtyři mít a ty zbylé do malých dírek nepasují.

Přísný pan Doubrava - napsala Markéta Murgová

Když jsem byla malá, bydlel v bytě vedle nás starý pan Doubrava. Každý den přesně v sedm hodin chodíval na procházky se svým jezevčíkem. Na sobě nosíval černý kabát a své chladné šedé oči a prořídlé obočí schovával ve stínu elegantního klobouku. Byl vysoký, stál vzpřímeně a kožené boty měl dokonale vyleštěné, nikdy ani smítko prachu. Sousedy zdvořile zdravil, ale do žádných debat se nepouštěl. Nikdy jsem ho neviděla se usmát. Nikdo o něm nic nevěděl a na děti se vždy mračil.
Jednou jsem si s kamarády hrála na schovávanou a ve svém úprku před pykajícím klukem jsem zakopla o obrubník a ošklivě si odřela koleno.

NOC ZATOULANÝCH DUŠÍ - NAPSALA MARKÉTA MURGOVÁ

Je chvilku po půlnoci a ulice švédského městečka Umeå působí nezvykle vylidněně. Obrovská budova staré radnice se otřásá vibracemi hlasité elektro hudby linoucí se zevnitř a okny občas probleskne barevný paprsek. 

Ze dveří se jednou za čas vyloupne pár mladých lidí v kraťasech a havajských košilích s cigaretou v ruce. Displej na věži hlásí minus šest stupňů a ledovka na neposypaných okrajích chodníků silně kontrastuje s jejich odhaleným oblečením. Halloween je v plném proudu a všichni studenti místní univerzity chtějí být dnes zde, v centru dění. Ne každému však noc vychází podle plánu.

Prolézačka - napsala Markéta Murgová

Dětské hřiště z pohledu prolézačky Zeměkoule

“Vojto, přestaň po Mařence házet písek!” zvolá maminka Klára z laviček za pískovištěm.
No jo, vykecává se s Andulou a ani si nevšimne, že by měla svou pozornost věnovat spíše své druhé ratolesti. Ta momentálně visí hlavou dolů z mé vrchní tyče a snaží se rukama dotknout země, což je v jejích pěti letech absolutně nereálné.