Bylo tomu už více než dvě stě let, co hrad Bouzov nikdo neobýval. Hrad chátral a teď mu o jedné obzvláště větrné noci uletěla skoro celá střecha. Bouzovu hrozilo, že místo hradu zde bude stát jen jeho zřícenina.
S tím se však Hradokuk nemínil smířit. Napadlo ho nasadit si své kouzelné brýle, aby se podíval po okolí. Po chvíli zahlédl starou cihelnu pana Přibyla, schovanou za kopcem směrem na Mohelnici. Na dvoře tam stály pěkně vyrovnané cihlové střešní tašky.
