Sebepoznání je jako hledání v nekonečném labyrintu.
Jeho chůze zní na dlažbě jako údery zvonu na věži.
Přivonět si k benzínu je jako vrátit se za tátou do garáže.
Hašlerka vypadá jako roky omletý kamínek z prudké řeky.
Podzimní vítr zní jako poslední sbohem létu.
Bolest zubů je jako neodbytná výčitka za strach z vrtačky.
Ranní slunce hřeje jako náruč milovaného.
Noční bouřka konečně přišla jako úleva po dlouhé nemoci.
