Vcházím do průjezdu otevřených vrat starého Schwanzenberského dvora. Je to tu stejné jako před léty. Bydleli jsme tu celá rodina. Vlastně s dědečkem celou dobu ne.
II.
Dědova kancelář. Pracoval tu za velkým psacím stolem. „Dědo dej, jinak bída bude", volávalo to kudrnaté děvčátko na dědečka a natahovalo k němu ručku.
