O zající a zmiji - napsala Helena K.

Philip Ward,
Fakulta designu a umění v Plzni

Jarní loukou si hopkal mladý zajíc. Unaven zasedl do jetele, aby se naobědval, když tu v trávě něco
zašustilo a on uviděl, co ještě nikdy před tím nespatřil. Pár smaragdových hypnotizujících očí a dlouhé štíhlé pružné tělo, stříbrně se třpytící v poledním slunci, které se svůdně vinulo mezi listy jitrocele.
"Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl," řekl zajíc. "Je tvé tělo opravdu tak pružné a hladké jak zdálky vypadá?"

Dědovo mraveniště - napsala Helena K.

„Kočičky moje zlatý, to je dobře, že jste tady“ vítá nás hned u dveří. „Pojďte se podívat, co pro vás mám“ a vede nás na dvorek pod vysoký ořech, kde na dlouhých provazech visí úplně nová houpačka. „Zavěsil jsem ji dneska ráno, hned ji vyzkoušíme“. Ohrne si rukávy košile, bere nás jednu po druhé do náruče a vysazuje na sedátko. Vejdeme se tam vedle sebe pohodlně obě. Pak nás pomalu rozhoupává a když už lítáme pěkně vysoko, sedne si na starou studnu a potěšeně sleduje, jak se já i sestra vesele řehníme. „Tak to by pro dnešek stačilo, ať vám není špatně“, říká za chvíli a rázně vstává ze studny.

Nabídka - napsala Helena K.

- Russia? Poland? Sweden?
- Česká republika.
- Praha? Brno?
- Praha.
- Óh, Praha! Abdul mít bratr v Praha už dva roky! Ty koupit tahle koberec. Ta moc pěkná u tebe doma v Praha!
- Ne, díky!
- Cena dobrá pro tebe. Koberec jen tisíc dirham!
- Děkuji, já nepotřebuji koberec.
- To kvalita! Mít barva pořád a pořád! Tvůj manžel přijít domů a odpočívat na koberec. On tebe pochválit, že dobře koupila. Ty vdaná, ano?

V horách - napsala Helena K.

V prvním ročníku střední školy jsme se s kamarádkou rozhodly, že pojedeme o jarních prázdninách lyžovat do Pece pod Sněžkou. "Koneckonců už máte občanky," řekl mi táta "hlavně tam moc neblbněte". Firma, ve které táta tehdy pracoval, měla starou roubenou chatu vysoko pod hřebenem, stranou od hlavních tras, kam se člověk musel z Pece buď dostat po svých a nebo se nechat dovézt drahou rolbou. My chudé holky s pár stovkami na týden jsme zvolily první variantu.

Žabák a kovboj - napsala Helena K.

U cesty sedí žabák a kouká, jak kolem jede kovboj na koni. Kovboj vytáhne z kapsy marlborku, zapálí ji, s gustem z ní potáhne a zkušeně vyfoukne bílý kouř. Naproti němu jde po cestě krásná dívka, zjihlým okem pohlédne na kovboje. Kovboj k ní natáhne ruku a pomůže jí vyhoupnout se na koně a spolu odjíždějí do západu slunce.