Myš a nic - napsal David Geč

Malá myška žila ve staré rezavé plechovce na kraji lesa. Neměla lehký život, ale vždy našla něco, co zahnalo její věčný hlad. Jednoho dne však potkala tlustou kočku. Kočka jí povídá: „Myško, neboj se mě. Ty vypadáš tak hladově. Pojď za mnou a já ti ukážu, kde je dost jídla.“ Myška dlouho nepřemýšlela a šla za kočkou. „Vždyť kočka vypadá tak spokojeně. Jistě má trochu jídla i pro mě“.

Honička - napsal David Geč

Otevřel jsem oči. Tma a zvony. Hledám budík. Marně. To je můj telefon a jako obvykle ho nemohu
najít. Aha! Mám ho v ruce. Proboha! Na displeji urputně bliká čtyři čtyřicet pět… Fuj! Za patnáct minut mi jede vlak do Prahy. To stihnu. Vyčurat se můžu ve vlaku. Vyčistit zuby taky. Snídat…nebudu. Skáču do auta v sešlém květovaném pyžamu a pantoflích. Oblek, boty leží na vedlejším sedadle. Ne, nezapomněl jsem. Notebook, peněženka… a jízdenka je zde. Jedu na nádraží. Čtyři minuty do odjezdu. To je dobré, stíhám. Trošku na to šlápnu, je tady mrtvo.