„Jen minutku, ale povídej.“
„Pamatujete si na ten můj referát o Václavu Bolemíru Nebeském?“
„Ano, co s ním?“
„Přepracoval jsem ho, když jste mi chtěl dát jedna mínus a ne jedničku. Nabízel jste to.“
„Ale byla to dobrá práce.“
„To nevím, z dvaceti sedmi stran jsem to rozšířil na třicet pět.“
„Vašku, spěchám na hodinu. Řekni, co potřebuješ.“
„Když bych Vám to poslal, napsal byste mi nějakou zpětnou vazbu?“
„Bereš to nějak vážně.“
„Já se chci hlásit na bohemistiku a tam jsou těžké přijímací zkoušky.“
„Dobře, podívám se. Měj se hezky.“
„Počkejte prosím. Doporučíte mi o Nebeském nějakou monografii?“
„No, kouknu se. Ahoj.“
„Kdybyste nespěchal, zeptal bych se ještě na Boženu Němcovou. Nevadí, počkám na příští týden. Jéje, vy už tu nejste. Tak hezký den, pane učiteli.“
