„Metafory rovnou škrtám, přídavný jména taky. Kočky povoluju dvě, a když budeš moc zlobit, škrtnu i draka.“
„Poslechni si tohle: je noc. Prší. Pod lampou stojí tajemný muž v plášti.“
„Jaký muž?“
„Tajemný! Ty vůbec neposloucháš!“
„Tajemný škrtám. Jméno, věk, povolání a důvod, proč stojí v noci pod lampou. V dešti. A taky mě hodně zajímá jeho vztah ke kočkám.“
„Kdybych to věděl, tak by přece nebyl tajemný!“
„Dobře, zatím si znamenám: Muž 1. A jeho vztah ke kočkám?“
„Má je rád?“
„To myslíš vážně? Muž 1 zůstává s opravdu velkým otazníkem. Co dál?“
„Muž 1 zvedne hlavu a nad městem přeletí drak.“
„Ne.“
„Ale ano!“
„Nepovoluji. Je to detektivka. Noc, déšť, plášť. Muž 1. Zmínil jsi slovo tajemný. Detektivka. Musíš držet žánr. Draka ti povolím do fantasy. Tady ho škrtám.“
„Ale ten drak je metafora!“
„Čeho?“
„No, to zjistíme časem.“
„Hm. Drak s rozpětím křídel dvacet metrů by denně potřeboval zhruba půl tuny potravy. Ve městě o sto tisících obyvatelích by se to projevilo na statistice pohřešovaných koček.“
„No vidíš! Pohřešované kočky! Muž 1 je detektiv, který vyšetřuje mizející kočky, které … Co je to za zvonění?“
„Hypotalamus volá.“
„Co chce?“
„Hlásí kritický nedostatek glukózy a požaduje sýr.“
„Řekni mu, že tvoříme.“
„Říkala jsem mu to. Odpověděl, že on taky. Žaludeční šťávy.“
„Tak ať mu ruka skočí do ledničky. Ale rychle, aby mi nevychladl drak.“
(pravá a levá mozková hemisféra)
