Už od zápasů na školních hřištích jsem si přála být mexickou vlnou a opravdu se mi to splnilo. Nemusíte mi závidět, víte, bez lidí bych nebyla nic. Ti moji nejbližší sedí v kotli domácích. Někdy se stane, že je vyženou, zmlátí nebo i zavřou. Ale jsou to právě oni, kdo dávají mému životu smysl.
Někdy možná můžete mít pocit, že jsem se ztratila a už mě neuvidíte, ale počkejte, až domácí dají gól nebo až střídačka vyšle na trávník hlavní hvězdu.
Ze všeho nejvíc miluju derby, jako je to dnešní. Máme našlápnuto, takže všichni uvidí a hlavně uslyší moji sílu. Diváci, stánkaři, policajti, hasiči, těžkooděnci, koně i petardy. Ti všichni uvidí, jaká jsem mocná.
Přes týden se tu jen tak flákám a spím, protože mi veškerou pozornost krade sekačka a manželky hráčů při trénincích mají radši telefon než mě. No nic, nebudu vás trápit svými problémy.
Slyšíte to? To je speaker domácích a volá: „Ruce nahoru, pojďme všichni ruce nahoru!“ Tak teď sledujte, co umím.
