„Zahnali mě do kouta,“ vrčel a všichni v lese s ním souhlasili. Jenže místo aby se pustil do vlků nebo si šel hledat nový domov, vpadl do králičí nory. Vyhnal z ní králičí rodinu, zabral si jejich pelíšky a největšího králíka přikoval řetězem ke stromu.
„Teď je to moje,“ prohlásil.
„Ale my jsme ti přece nic neudělali,“ plakali králíci.
„Možná ne,“ odsekl lišák. „Ale někdo za to zaplatit musí.“
Když se ostatní králíci pokusili svého druha osvobodit, lišák několik z nich zabil.
Pak se obrátil ke zvířatům v lese: „Vidíte?“ zasyčel. „Měl jsem pravdu. Ohrožují mě.“
Někteří přikyvovali. „Je zahnaný do kouta,“ šeptali. „Musíme jeho hněv pochopit.“
Stará sova ale kroutila hlavou: „To, že je někdo zahnaný do kouta, může vysvětlit, proč kouše. Nikdy to ale neospravedlní, že zakousne nevinné.“
Poučení: Strach neospravedlňuje bezpráví.
