„Co se děje? Hoří nebo co?“ trošku podrážděně, neboť jsem ji vyrušil od televize zřejmě v nejmíň vhodnou chvíli.
„Nehoří,“ říkám, „ale čistil jsem krbová kamna, umazal si předloktí a podívej,“ strkám jí pravou ruku před oči.
„A co jako mám vidět?“
„No, tak udělal jsem si nějaké šmouhy, teď je mydlím už asi potřetí a tady to, vidíš? Tady ten flek ne a ne zmizet,“ pravím rozmrzele a dodávám: „Co myslíš, čím to mám smýt?“
„Ničím,“ říká manželka. „To není špína. To je stařecká skvrna. Děláš, jako bys nevěděl, kolik ti je,“ usadila mě a odešla.
Tož tak. Mám novou starost. Budu muset začít rozlišovat.
„Ničím,“ říká manželka. „To není špína. To je stařecká skvrna. Děláš, jako bys nevěděl, kolik ti je,“ usadila mě a odešla.
Tož tak. Mám novou starost. Budu muset začít rozlišovat.
