Fyzický kontakt není dovolen, prolétlo jí hlavou.
Věděla, že pokud se ho dotkne, odskáče si to.
Před dvěma minutami ho napomenula. Bral ostatním věci, které si připravovali na hodinu. Chtěla, aby se posadil. Zloba v očích, potměšilý úsměv a pohled na hromádky srovnaných a připravených papírů.
Před dvěma minutami ho napomenula. Bral ostatním věci, které si připravovali na hodinu. Chtěla, aby se posadil. Zloba v očích, potměšilý úsměv a pohled na hromádky srovnaných a připravených papírů.
Její první myšlenka patřila nutnosti ochránit počítač. Rozpřáhla ruce a chystala se tomu zabránit. Pracovní listy, které předchozí večer do noci připravovala, se snášely k zemi. Tužky původně připravené k rýsování se rozkutálely po podlaze.
Ruce se instinktivně semkly kolem útlých zápěstí dítěte. Jeho energie byla nevyčerpatelná. Vysmekl se a napřáhl s cílem udeřit znovu.
Ruce se instinktivně semkly kolem útlých zápěstí dítěte. Jeho energie byla nevyčerpatelná. Vysmekl se a napřáhl s cílem udeřit znovu.
Ráně do obličeje se vyhnula. Vzpomněla si na pravidlo nechat útočníka, ať ho jeho vlastní váha pošle k zemi.
Zavrávoral, ale ustál to. Zuřivý výkřik prořízl vzduch. Z jeho očí sálala pomstychtivost. Nebo si to jenom namlouvala?
Otočil se a rozběhl se na druhou stranu třídy. Cestou převracel volné židle. Ostatní děti křičely: „Nech toho. Idiote. Do toho!“
Doběhl k plechové skříňce v rohu. Registračka, plná papírů. Zacloumal šuplíkem, jedním a pak druhým. Nešly mu otevřít. Vší silou se z boku skříňky zapřel a překotil ji.
Křach!
Koutkem oka zahlédla, že vzrušená atmosféra vyprovokovala dva z dalších grázlíků k zahájení poštuchování, které hrozilo přerůst ve rvačku. Stála strnule a snažila se dýchat. Dostavil se pocit, který již znala. Blížil se panický záchvat.
John, jak se útočník jmenoval, si asi všiml, že její pozornost strhla začínající rvačka u oken třídy. Využil situace a znovu se rozběhl.
To zaváhání se jí stalo osudným. Věděl, že Claire bude mít problém, když vytrhne počítač ze zásuvky. Ruka se natáhla a monitor se poroučel k zemi.
Zavrávoral, ale ustál to. Zuřivý výkřik prořízl vzduch. Z jeho očí sálala pomstychtivost. Nebo si to jenom namlouvala?
Otočil se a rozběhl se na druhou stranu třídy. Cestou převracel volné židle. Ostatní děti křičely: „Nech toho. Idiote. Do toho!“
Doběhl k plechové skříňce v rohu. Registračka, plná papírů. Zacloumal šuplíkem, jedním a pak druhým. Nešly mu otevřít. Vší silou se z boku skříňky zapřel a překotil ji.
Křach!
Koutkem oka zahlédla, že vzrušená atmosféra vyprovokovala dva z dalších grázlíků k zahájení poštuchování, které hrozilo přerůst ve rvačku. Stála strnule a snažila se dýchat. Dostavil se pocit, který již znala. Blížil se panický záchvat.
John, jak se útočník jmenoval, si asi všiml, že její pozornost strhla začínající rvačka u oken třídy. Využil situace a znovu se rozběhl.
To zaváhání se jí stalo osudným. Věděl, že Claire bude mít problém, když vytrhne počítač ze zásuvky. Ruka se natáhla a monitor se poroučel k zemi.
Management systém, nainstalovaný na počítači umožňoval zavolat do výuky někoho z vedení. O tuhle možnost právě přišla.
Agresi dítěte vyvolala jen svou prostou existencí a tím, co pro něj představovala. Netušila, jak ho zastavit. Nefungovalo vůbec nic. Zkoušet domlouvat rozlícenému dítěti, kterému evidentně zapomněl někdo podat medikaci na zklidnění, bylo bezpředmětné.
Laura, Johnova spolužačka, patřící do skupiny těch, se kterými byly problémy, se v hodinách vyskytovala zřídka. Školu moc nemusela, a tak ji často zatáhla. Občas ji přivedli rodiče, občas policie, která ji našla v obchodním centru a díky uniformě identifikovala, do které školy patří. Většinu času, pokud byla ve škole, trávila ve zvláštním oddělení pro problémové studenty.
Ten den se rozhodla do školy přijít. Přišla pozdě a chystala se ozvláštnit svůj příchod pomocí deodorantu. Rozrazila dveře učebny: „Zlikviduji ten školní smrad, co tu máte.“
I ji zarazil hluk a situace ve třídě. Ne na dlouho.
Vycítila příležitost na sebe upozornit. Začala pobíhat po třídě a rozprašovat citronovou vůni. Křik dětí přilákal vedoucí oddělení. Šedá myš dorazila a okamžitě se rozkašlala.
„Okamžitě je uklidni. Mám alergii. Otevřete okno!“ rozkřičela se.
Laura se rozesmála. John se zastavil.
Zachránil ji Keen, černý dvoumetrový kolega. Mladý urostlý chlap. Některé děti se ho bály. Budil respekt již svou přítomností. Vydechla si.
„Zvládneme to.“
Keen zpacifikoval Johna, Claire uklidnila třídu a šedá myš si odvedla Lauru.
Do konce hodiny zbývalo patnáct minut. Patnáct minut výuky. Patnáct minut, během kterých stihl John žalovat, že se ho dotkla, když ho popadla za ruku a vedení se rozhodlo žádat vysvětlení.
Další stres.
Agresi dítěte vyvolala jen svou prostou existencí a tím, co pro něj představovala. Netušila, jak ho zastavit. Nefungovalo vůbec nic. Zkoušet domlouvat rozlícenému dítěti, kterému evidentně zapomněl někdo podat medikaci na zklidnění, bylo bezpředmětné.
Laura, Johnova spolužačka, patřící do skupiny těch, se kterými byly problémy, se v hodinách vyskytovala zřídka. Školu moc nemusela, a tak ji často zatáhla. Občas ji přivedli rodiče, občas policie, která ji našla v obchodním centru a díky uniformě identifikovala, do které školy patří. Většinu času, pokud byla ve škole, trávila ve zvláštním oddělení pro problémové studenty.
Ten den se rozhodla do školy přijít. Přišla pozdě a chystala se ozvláštnit svůj příchod pomocí deodorantu. Rozrazila dveře učebny: „Zlikviduji ten školní smrad, co tu máte.“
I ji zarazil hluk a situace ve třídě. Ne na dlouho.
Vycítila příležitost na sebe upozornit. Začala pobíhat po třídě a rozprašovat citronovou vůni. Křik dětí přilákal vedoucí oddělení. Šedá myš dorazila a okamžitě se rozkašlala.
„Okamžitě je uklidni. Mám alergii. Otevřete okno!“ rozkřičela se.
Laura se rozesmála. John se zastavil.
Zachránil ji Keen, černý dvoumetrový kolega. Mladý urostlý chlap. Některé děti se ho bály. Budil respekt již svou přítomností. Vydechla si.
„Zvládneme to.“
Keen zpacifikoval Johna, Claire uklidnila třídu a šedá myš si odvedla Lauru.
Do konce hodiny zbývalo patnáct minut. Patnáct minut výuky. Patnáct minut, během kterých stihl John žalovat, že se ho dotkla, když ho popadla za ruku a vedení se rozhodlo žádat vysvětlení.
Další stres.
