Jak jsme psali na Loučeni knihu - napsala Nataša Richterová

Kniha, kterou právě držím v ruce, unáší čtenáře do zámeckých komnat současných i historických, zavádí je ke skutečným událostem a postavám, ale zároveň do říše fantazie. Jako autoři jsme studovali, co se o lidech a událostech ze zámku a podzámčí v archivech dochovalo a vdechli jsme historickým i literárním postavám život, emoce, touhy, ale možná jsme si do nich jen projektovali sami sebe. Možná v nich jsou i naše vlastní tajemství… Tak už to spisovatelé mají.
Žili jsme s nimi a se zámkem téměř pět let, nechali jsme tam kus práce a kus srdce.
Když procházím stránky, nevidím jen krásné fotografie, povídky, historická okénka a propracovanou grafiku, já za tím vším vidím ty společně strávené dny na zámku Loučeň. Dny naplněné studiem podkladů z archivů, prohlídkami a přednáškami o zámku, dny, kdy jsme se zavřeli na pokojích, abychom se za dvě hodiny sešli a četli si, co jsme napsali…
Dny, kdy jsme si povídali o psaní a o životě, kdy jsme si o sobě řekli mnohá tajemství. Některá navždy zůstanou ve zdech zámku, některá možná najdete i v knize.

Jak zámky, tak rodiny mívají svá tajemství. Ta zámecká tajemství jsou v kamenných zdech a klenbách. Rodinná v lidské paměti a v genech. Příběh zámku Loučeň je zároveň příběhem jedné rodiny.
Kniha se převážně odehrává na zámku a v jeho malebném okolí. Nejlepší ale je, že se čtenář do těchto míst může vypravit a setkat se s nezaměnitelným geniem loci zámku a poznat také další místa, která se v příbězích objevují. Jabkenická obora, Svatojiřský les, tajuplný vrch Chotuc, rodová hrobka v Sýčině a cestička kněžny Almerie do Mcel. Tudy kráčely dějiny, tudy jsme při literárních dílnách chodili i my. Tajemství zámku Loučeň může čtenář odhalit na stránkách knihy i přímo v terénu.