Pozoruje do němoty zpitého bezdomovce, jak bezvládně leží na lehátku. Saniťáci ho už jednou přivezli před 4 hodinami, když Marta dosedla do čekárny. O hodinu později Marta viděla, jak opilec vybíhá z ordinace. Někde poblíž se zřejmě napil znovu a zase ho přivezli. Sem, na akutní příjem Fakultní nemocnice. Na záchytku se tito opilci vozí, až když je zde vyšetří a dle potřeby ošetří.
Před těmi 4 hodinami se Marta zde v čekárně začetla do knížky, tašku s věcmi do nemocnice u nohou, připravena čekat, až na ni přijde řada. Je unavená, mohla by si říci o přednostní péči, ale rozhodla se, že vyčká.
Léčí se už rok s rakovinou a biolog léčba jí od poslední kontroly vymlátila všechny bílé krvinky. Když se na sebe včera dívala do zrcadla, tak se nepoznávala: nateklá zarudlá víčka od náhle vzniklých ječných zrn, nateklá bolavá čelist od ještě bolavější nateklé dásně. "Quasimodo hadr", pomyslela si Marta. Ale pak si uvědomila, že tento obličej měli nemocní s Aidsem, kteří byli v 80 letech sousřeďováni v nemocnici na Bulovce, kde po promoci začínala. Tehdy to bylo hrůzostrašné smrtelné onemocnění, na které byl naštěstí na počátku devadesátých let vědci vynalezen lék a nemocní teď mohou s touto poruchou imunity žít.
Marta se divala na sebe do zrcadla a říkala si: "Holka, něco se děje, to chce okamžitě zkontrolovat krevní obraz." A ukázalo se, že biologická léčba zničila nejen nádorové buňky, ale taky její bílé krvinky.
Tak teď už čtvrtou hodinou sedí v čekárně akutního příjmu. Cítí, jak její tělo zachvacuje horečka a už si nečte. Saniťáci a policajti přiváží další zfetované a další opilce. Marta je unavená. Neudrží zanícená víčka otevřená a každé polknutí kafe ze zdejšího automatu je bolestivé. "Kdybych vylezla ven a pořádně se nacamrala, tak mě sem přivezou a jsem třeba přijata hned" napadlo Martu.
Konečně přichází za řadu. Za chvíli jí začne kapat do žíly infuse s antibiotiky a dostane injekce, které obnoví a urychlí tvorbu nových bílých krvinek. "Dnes ještě nezaklepu bačkorama", pomyslí si Marta, "dnes ještě ne."
Marta se divala na sebe do zrcadla a říkala si: "Holka, něco se děje, to chce okamžitě zkontrolovat krevní obraz." A ukázalo se, že biologická léčba zničila nejen nádorové buňky, ale taky její bílé krvinky.
Tak teď už čtvrtou hodinou sedí v čekárně akutního příjmu. Cítí, jak její tělo zachvacuje horečka a už si nečte. Saniťáci a policajti přiváží další zfetované a další opilce. Marta je unavená. Neudrží zanícená víčka otevřená a každé polknutí kafe ze zdejšího automatu je bolestivé. "Kdybych vylezla ven a pořádně se nacamrala, tak mě sem přivezou a jsem třeba přijata hned" napadlo Martu.
Konečně přichází za řadu. Za chvíli jí začne kapat do žíly infuse s antibiotiky a dostane injekce, které obnoví a urychlí tvorbu nových bílých krvinek. "Dnes ještě nezaklepu bačkorama", pomyslí si Marta, "dnes ještě ne."
