„Ale Ludánek mi řikal, že mám nejdřív zmáčknout tendle čudlík.“
„No jo, ale táta má jinej.“
„Tak tendle?“
„Prosim tě, počkej, nebuď tak hr. Nejdřív musíme zapojit šňůru do sítě. Hele.“
„Jo, jo. Takže nejdřív šňůru…“
„Kde máš zásuvku? Hernajs, kde má tadyta kuchyň zásuvku?“
„Tady, Ludvíčku, hned za tim.“
„Jo, tady. Dík. Koukej – a teď teprve zmáčkneš.“
„Takže tendle?“
„Ne, to až když si vybereš, který kafe. Nejdřív to musíš úplně zapnout.“
„Aha, zapnout, no jo.“
„No, tak zapni.“
„No? Ale kterej?“
„Babi, tak se soustřeď, dyť se to učíš furt dokola. Všechny čudlíky, kterejma se něco zapíná, vypadaj stejně. Zkus ho najít sama. Ať to pak umíš beze mě, chápeš?“
„Tak tendle?“
„Ták, ano. Zmáčkni.“
„Hele, svítí to!“
„Nó, vidiš, jak ti to jde.“
„A teď?“
„Teď chceš vodu.“
„Ale já nechci vodu, já chci kafe…“
„Jasně, ale to vaříš z vody, žejo.“
„To jo, Ludvíčku, to víš že ho vařim z vody. Tady takhle na to mám tu konvici, tu varnou, v tý se to uvaří snadno.“
„Jasně, ale tu teď nepotřebuješ. Máš kávovar. Babi, budeš mít luxusní kafíčko.“
„No dobře, tak kde teda tu vodu uvařim?“
„Nikde. Tu naleješ sem.“
„A jak?“
„Vysuneš tu nádobku.“
„Jakou nádobku?“
„Tady, hele. Tady je nádobka.“
„Mně to nějak neto, se to šprajclo, nebo co.“
„Musíš ji vysunout dopředu, ne nahoru.“
„Jak, dopředu?“
„Takhle.“
„Jo a jo, no teda, Ludvíčku, ještě že tě tu mám…“
„Tak. Teď do toho nalej tu vodu…“
„Normálně stačí asi z vodovodu, žejo…?“
„Jasně, odkud jinud?“
„Tak, mám vodu.“
„Vrať to tam.“
„Jako tu vodu do vodovodu?“
„Ale ne, naplněnou nádobku zasuň zpátky do přístroje.“
„Já nevim, mně to nejde, Ludvíčku, buď tak hodnej…“
„Takhle, koukej. Jenom se to tak zasune, až to zacvakne.“
„Jo, zacvakne. Poslyš, Ludvíčku, a že bychom si dneska ještě udělali kafíčko z té konvice…?“
„Hele, když se to naučíš, budeš mít nejlepší kafe ze všech tvejch kámošek. Budete si moct spolu debužírovat… Budeš frajerka.“
„No tak jo, tak frajerka.“
„Takže. Sem nasypeš kafe.“
„Kam?“
„Sem.“
„Jaký?“
„Tohle, zrnkový.“
„Já mám ale už umletý.“
„Sem se dává zrnkový.“
„A že bych to umletý už dala do hrnku, víš? Měli bysme to z tý varný konvice hned hotový…“
„Babi… Tak dobře, tak dneska ještě z varný. To zvládneš, viď?“
„Ludvíčku, to víš, že že jo… Hned to bude, hned to bude!“
