„Pane učiteli, my ho nevidíme.“
Učitel řekl: „Ale podívejte se dobře, však tam sedí, je to pavouk.“
Děti ale stále nikoho neviděly. Pan učitel šel k zadní lavici a oslovil zdánlivě prázdnou židli: „Františku, jdi před tabuli, ať tě všichni vidí.“ A usedl namísto něj do lavice.
František šel před tabuli, a teď všechny děti viděly, jak si to uličkou skutečně pochoduje dost velký pavouk.
Když došel před tabuli, řekl: „Ahoj, já jsem František.“
Stál před celou třídou, děti pištěly a velmi se bály, že pavouk je snad nový pedagog, nikoliv žák. Avšak pan učitel je uklidnil: „Nebojte se, on vás učit nebude. Pojď, Františku, zpátky na své místo.“
Stál před celou třídou, děti pištěly a velmi se bály, že pavouk je snad nový pedagog, nikoliv žák. Avšak pan učitel je uklidnil: „Nebojte se, on vás učit nebude. Pojď, Františku, zpátky na své místo.“
A zase se vyměnili. Dětem se velmi ulevilo.
Poučení: Vždycky může být hůř.
Poučení: Vždycky může být hůř.
