 |
| Eva, Arnošt a Pepi Lustigovi |
promiňte mi to důvěrné oslovení, ale vzhledem k tomu, že jsem mnohaletou účastníci kursů, které vyučuje Vaše žačka Dana Emingerová, a podle toho, co jste jí naučil Vy, jsem vlastně i Vaší žákyní.
Psala jsem dopisy na ministerstva, majitelům obřích společností i generálním ředitelům, ale nikdy jsem nepsala dopis až do nebe. Ale vždy je něco poprvé, a to nás třeba posouvá kamsi výš, a tak i já bych se ráda ještě někam posunula.
Narodila jsem se těsně po válce v pohraničí, kde po odsunu zůstalo pár Němců, kterých jsme se jako děti bály, ale zároveň jsme se bály i vyhublých zubožených vězňů, kteří se vrátili z koncentráků. A tak jsem si ani o nich nechtěla nic číst a o Vás jsem jen věděla, že se převážně věnujete psaní o holocaustu, což se dá pochopit, když jste si to peklo zažil. Já jsem si ale říkala, že vaše knihy raději číst nebudu, že mi neudělají dobře na duši, protože nesnáším lidské utrpení a vše se ve mně vždycky sevře. Pro mne jste tak dlouho nebyl ten oblíbený spisovatel a já nebyla zas ta Vaše správná cílová čtenářka.
Narodila jsem se těsně po válce v pohraničí, kde po odsunu zůstalo pár Němců, kterých jsme se jako děti bály, ale zároveň jsme se bály i vyhublých zubožených vězňů, kteří se vrátili z koncentráků. A tak jsem si ani o nich nechtěla nic číst a o Vás jsem jen věděla, že se převážně věnujete psaní o holocaustu, což se dá pochopit, když jste si to peklo zažil. Já jsem si ale říkala, že vaše knihy raději číst nebudu, že mi neudělají dobře na duši, protože nesnáším lidské utrpení a vše se ve mně vždycky sevře. Pro mne jste tak dlouho nebyl ten oblíbený spisovatel a já nebyla zas ta Vaše správná cílová čtenářka.
Až v dospělosti, kdy jsem o vás četla, a hlavně slyšela rozhovory s Vámi, jsem si řekla, že to byla asi chyba. Přesto jsem se stále četbě Vašich knih vyhýbala. Jen díky tvůrčímu psaní Dany Emingerové jsem se o Vás dozvěděla mnohem víc. A jsem ráda. Dokonce jsem poznala Vaši dceru Evu na křtu knihy Vlny štěstí, na výstavě o Vašem dětství v Libni a ráda jsem se později seznámila i s Vaším synem Pepim a vnukem Maxem. Jen Vy mně chybíte, a tak vám alespoň píšu.
Vaše moudra teď provázejí můj život. Třeba poznání, že soudcem člověka je jeho svědomí. Také jako Vy věřím, že naděje je pocit ze všech nejlepší, které člověk má. Mám ráda Vaše úvahy o snění, ve kterých říkáte, že "snění to je nádherná vlastnost člověka, díky níž si dovede představit všechny své možnosti. Třeba se většina z nich nikdy nenaplní, ale některá se plní právě proto, že dovede snít". To je taky krásné.
Vaši knihu Krásné zelené oči mi podepsala Vaše dcera Eva. Koupila jsem si ji právě na výstavě v Libni, a už jsem si třikrát přečetla. A uvědomila jsem si, jak se dějiny často opakují, a že to, o čem píšete, už se opakovat nikdy nesmí. Vaše knihy jsou sice z války, ale nejsou napsány jen tragicky. Je v nich i mnoho poezie, která nejdrastičtější pasáže vždycky zvláštně zjemní. Dokonce vedle smutku je i humor. A o to je pak příběh silnější.
Vaši knihu Krásné zelené oči mi podepsala Vaše dcera Eva. Koupila jsem si ji právě na výstavě v Libni, a už jsem si třikrát přečetla. A uvědomila jsem si, jak se dějiny často opakují, a že to, o čem píšete, už se opakovat nikdy nesmí. Vaše knihy jsou sice z války, ale nejsou napsány jen tragicky. Je v nich i mnoho poezie, která nejdrastičtější pasáže vždycky zvláštně zjemní. Dokonce vedle smutku je i humor. A o to je pak příběh silnější.
Milý Arnošte, chci vám tímto dopisem vyseknout poklonu a ujistit, že Vaším odchodem se počty čtenářů a obdivovatelů netenčí, ale naopak stále rostou. Získal jste ve mně dalšího čtenáře, který se už těší, až si přečte spoustu knih, které jste napsal. A vzhledem k Vaší literární plodnosti mám do konce života co číst.
S úctou Bohuna
